Dvě duše a jedna mysl. Na Pražském jaru vystoupí nejlepší klavírní duo současnosti

Dirigovat tyhle dva je jako řídit naráz dvě BMW,“ poznamenal na adresu bratrů Lucase a Arthura Jussenových dánský dirigent Michael Schønwandt. Na fotkách působí dojmem, jako by právě vypadli z obrazu holandského mistra: silní a křehcí zároveň, elegantní, s lehce tajemným pohledem. Ve skutečnosti jsou to však dva uvolnění, spontánní mladíci s velkým smyslem pro humor, kteří se rádi prohánějí na kolech po Amsterdamu, milují tenis, fotbal, občas si zajdou do fitka a v zimě si vyrazí na lyže. Přestože jejich minimální denní tréninkové dávky u klavíru čítají tři až pět hodin, snaží se žít naplno.

„Člověk musí užívat život se vším všudy, aby byl na pódiu přesvědčivý. Nepřetržité cvičení a dril v tichém kamrlíku vás rozhodně nepřivedou k podstatě věci,“ říkají. Po svém úspěšném debutu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného se hvězdné klavírní duo představí také na festivalu Pražské jaro. A bude to debut vskutku velkolepý, protože zahrají dva naprosto rozdílné programy: jeden s orchestrem, druhý s celým arzenálem bicích nástrojů.

S plným diářem

Hudba je obklopovala od dětství. Matka dávala soukromé lekce flétny, s otcem, který byl tympanistou Nizozemského rozhlasového filharmonického orchestru, chodili často na zkoušky. Netradiční událost je ale nakonec přivedla ke klavíru. 

„Začal jsem hrát v roce 1998, když mi bylo pět let,“ říká starší Lucas, který své dřívější datum narození rád zdůrazňuje, aby tím popíchnul sourozence. „Toho roku bylo mistrovství světa ve fotbale a před každým zápasem hráli nizozemskou státní hymnu. Čekal jsem u televize, až zazní, okouzlila mě, pohltila, až jsem si ji chtěl vyťukat na klavír.“

Od té doby už piano neopustil. Rodiče rozpoznali Lucasovo výjimečné nadání, to ovšem ještě netušili, že když se rozdával talent, jejich druhý syn Arthur rozhodně nestál v koutě. A že když chlapci spojí své síly, jejich umění se ještě znásobí. 

Stalo se tak v roce 2004. Lucasovi bylo jedenáct, Arthurovi osm, když se jich učitelka zeptala: „Žijete ve stejném domě, oba studujete klavír, proč spolu nehrajete?“ A tak se ke staršímu nadanému klavíristovi připojil mladší virtuos, který už byl v osmi letech nositelem nizozemského titulu Hudební talent roku, a společně vytvořili klavírní duo. To je dnes považované za jedno z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší na světě. 

Tenhle „dvojbavorák“ má aktuálně diář plný na roky dopředu a koncertuje po celém světě. Bratři Jussenovi hrají při koncertech čtyřručně na jeden klavír, nebo také na dva samostatné nástroje, ale vždy prokazují mimořádnou synchronizaci a hudební soulad. 

PRAŽSKÉ JARO

Můžete žít báječný život, když pochopíte, kdo jste jako člověk a kdo jako umělec

7. 11. 2025 ▪ 5 min. čtení

Byli ještě dětmi, když vystoupili v roce 2005 na koncertě k oslavě čtvrtstoletí vlády královny Beatrix. O pět let později podepsali jako vůbec první nizozemští umělci exkluzivní kontrakt s vydavatelstvím Deutsche Grammophon. Arhur byl přitom vůbec nejmladší interpret, který takovou smlouvu s DG kdy podepsal. Byla to samozřejmě skvělá akvizice. Hned první beethovenovské album získalo v Nizozemsku platinovou desku za 40 tisíc prodaných nosičů.

Na umělecký rozvoj mladých klavíristů mělo mimořádný vliv studium u slavné portugalské klavíristky Marii João Piresové, se kterou se potkali v roce 2005. Arthur poté absolvoval amsterdamskou konzervatoř u Jana Wijna, Lucas zase studoval ve Spojených státech u Menahema Presslera a v Madridu u Dmitrije Baškirova, při čemž si vyzkoušel spolupráci i s jinými klavíristy. Dnes si je o to víc vědom, jak vzácným darem je pro něj mladší bratr.

Hudební kritici o nich dnes píší jako o dvou duších a jedné mysli. „Jsme nejen sourozenci, ale i přátelé a máme obrovské štěstí, že je nám spolu dobře. Společně se cítíme silní,“ říkají svorně a jejich hra to jen potvrzuje. Oba disponují famózní technikou, což jim dává absolutní uměleckou svobodu a možnost rychle na sebe reagovat. „Vnímám Arthura každou vteřinu,“ vysvětluje Lucas.

Dokonalá symbióza 

Ani jeden z bratrů Jussenových dosud neuvažoval o sólové kariéře. „Jako duo máme ještě mnoho co objevovat. Nejen koncertní sály, ale také orchestry a všechen ten krásný repertoár,“ říká Lucas. „Nikdy jsme si nekonkurovali,“ doplňuje Arthur s tím, že jejich největší touhou je skutečně znít jako jedna bytost. Chtějí být na sebe co nejvíc napojeni, což ostatně praktikují i v rozhovorech s novináři, kdy obvykle jeden druhému dokončuje věty.

Držitelé dvou cen Edison, které jsou nizozemským ekvivalentem Grammy, spolupracovali už s dirigentskými velikány jako Yannick Nézet-Séguin, sir Neville Marriner nebo Andris Nelsons. Letos mají kromě dalších koncertních závazků na programu evropské turné s Mnichovskou filharmonií nebo s Vídeňskými symfoniky a dirigentem Petrem Popelkou, v únoru je čeká debut s Berlínskými filharmoniky. A v dubnu 2026 například uvedou s Bostonskými symfoniky a Susannou Mälkkiovou světovou premiéru koncertu pro dva klavíry a orchestr, který přímo pro ně a „na míru“ zkomponoval Andrew Norman.

Jussenovi jsou prostě světoví umělci – a také dva mladí, energií sršící muži. Na sociálních sítích mají desetitisíce fanoušků, kteří oceňují jejich autentičnost. Na Instagramu a Facebooku sdílejí oba umělci nejen záznamy svých koncertů, ale zveřejňují i krátká „storíčka“ o tom, jak cvičí, cestují, připravují se na nahrávání nebo tráví všední dny. Na YouTube kanále pak dávají k dispozici téměř celý svůj repertoár, a přestože autentický zážitek z živého koncertu dalece předčí záznam, daří se jim tímto způsobem dostat umění i k internetovému publiku. Jejich obdivuhodný repertoár obsahuje díla od baroka a klasicismu až po skladby 21. století. 

V Praze s britským orchestrem

Na prvním festivalovém koncertě budou v Praze spolupracovat se špičkovým britským orchestrem Academy of St Martin in the Fields, jehož soundtrack k filmu Amadeus získal třináct Zlatých desek. Jussenovi s ním zahrají Koncert pro dva klavíry a orchestr C dur Johanna Sebastiana Bacha, který vznikl původně pro dvě cembala a basso continuo, a Koncert pro tři klavíry a orchestr F dur Wolfganga Amadea Mozarta. Ten si u autora objednala hraběnka Marie Antonie Lodronová, která patřila mezi Mozartovy mecenášky. Původní verzi pro tři klavíry později skladatel přepracoval do technicky náročnější varianty pro dva sólové nástroje a orchestr, tato verze také zazní na Pražském jaru.

O poznání méně tradiční bude program druhého koncertu 3. června, kdy společně s bratry Jussenovými vystoupí perkusisté Alexej Gerassimez a Emil Kuyumcuyan. „Možná vám to bude připadat jako zvláštní kombinace nástrojů – dva klavíry a dvoje bicí – ale uvidíte, že je velmi výjimečná a mnoho toho nabízí,“ shrnují bratři. Společně zahrají Sonátu pro dva klavíry a bicí nástroje Bély Bartóka, Rapsodii v modrém od George Gershwina v úpravě pro dva klavíry, Symfonické tance z West Side Story Leonarda Bernsteina v úpravě pro dva klavíry a bicí nástroje a skladbu Johna Adamse Short Ride in a Fast Machine. 

„Je to program, který nabízí mnoho různých stylů, což si moc užíváme a doufáme, že si to užijí i posluchači,“ říká Lucas. Oba večery dají vyniknout jejich absolutní souhře a temperamentu a představí klavír ve zcela nových souvislostech.