Orchestr, který nese stopy DNA Rafaela Kubelíka. A jenž nemá vlastní střechu nad hlavou

Hostování špičkových světových orchestrů tradičně patří k nejoceňovanějším a nejvyhledávanějším koncertům Pražského jara. Jde o jedinečnou příležitost slyšet, jak rozdílně mohou i velká symfonická tělesa promlouvat k posluchačům a s jakou svébytností se chápou hudebního obsahu.

V roce 2026 se na Pražské jaro vrátí jeden z nejlepších orchestrů světa – Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu (BRSO), který publiku nabídne hned dva koncertní večery, každý s odlišným programem a jedinečnou dramaturgií. Bude to překvapivě teprve jeho páté hostování v jednaosmdesátileté historii festivalu. Poprvé na něm orchestr vystoupil v roce 1987 se sirem Colinem Davisem, příští rok se ujme taktovky současný šéfdirigent, sir Simon Rattle. 

Éra Rafaela Kubelíka

Proč se symfonikové z Mnichova objevili poprvé na Pražském jaru až v roce 1987? Důvodem mohla být „wunderbare Ära Kubelík“, jak se nazývá v orchestru období let 1961 až 1979, kdy byl jeho šéfdirigentem Rafael Kubelík. Výrazný umělec, který stál v roce 1946 u zrodu festivalu Pražské jaro, a jeden z nejznámějších českých emigrantů, působil v Mnichově na pozici šéfdirigenta neuvěřitelných 18 let a dalších sedm se tam pravidelně vracel jako hostující dirigent. Díky tvrdé práci a smělé umělecké vizi přivedl BRSO mezi absolutní světovou orchestrální elitu. Pod Kubelíkovým vedením uvedl například jako první orchestr v Německu komplet Mahlerových symfonií. Český dirigent také zařadil do jeho repertoáru mnohé české autory – Janáčka, Smetanu, Dvořáka.

Do srdcí Mnichovanů se ale Rafael Kubelík zapsal také svými morálními postoji. V roce 1972 například pohrozil svou rezignací v reakci na připravovaný bavorský zákon, který měl omezit nezávislost veřejnoprávního rozhlasu a umocnit vliv státu na rozhlasové vysílání. Zákon byl nakonec přeformulován a Kubelík mohl pokračovat ve své práci. Stejně tak byl neústupný v postoji vůči komunistickému režimu v Československu. Během let v emigraci (1948–1990) nedirigoval jediný český ani slovenský orchestr. „Odešel jsem, abych nemusel kolaborovat a podílet se na likvidaci naší kultury a humánnosti,“ vysvětloval důvody svého odchodu z vlasti.

Po kratších profesních epizodách spojených s Chicagským symfonickým orchestrem a londýnskou Covent Garden našel v emigraci nakonec svůj druhý domov v Mnichově, vlastně jen co by kamenem dohodil na československou hranici. V roce 1989, když se hroutily komunistické režimy v Evropě, poslal Rafael Kubelík svému oblíbenému orchestru k jeho čtyřicátým narozeninám tento vzkaz: „Mnoho let našeho společného muzicírování – téměř pětadvacet – bylo jedinečným důkazem toho, jak hudba dokáže lidi spojovat. My lidé můžeme žít svobodně pouze v duchu vzájemného respektu, přátelství a lásky. (…) Hrajte dál upřímně, k radosti nás všech.“

Orchestr bez přístřešku

Po Rafaelu Kubelíkovi se v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu vystřídaly další výrazné osobnosti: již zmíněný sir Colin Davis, který v roce 1987 dirigoval orchestr při jeho debutu na Pražském jaru, a pak také Lorin Maazel a Mariss Jansons. Od sezony 2023/2024 je jeho šéfdirigentem sir Simon Rattle. 

BRSO pravidelně vystupuje v nejslavnějších sálech Evropy, Ameriky i Asie, dlouhá léta byl také rezidenčním orchestrem Velikonočního festivalu v Lucernu. Jeho bohatá diskografie oceněná Grammy a dalšími prestižními cenami zahrnuje mezi jinými kompletní nahrávku již zmíněných Mahlerových symfonií nebo první tři části operní tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera.

Velké čtení

Jak 125 sirotků vyrostlo až ve světový orchestr roku. Velký pohled do zákulisí České filharmonie, která září nejen doma – i díky byznysu

10. 10. 2025 ▪ 15 min. čtení

Repertoár orchestru je mimořádně široký – od barokní hudby po soudobé skladby. Má rovněž svou vlastní akademii pro mladé talentované hráče. Pozoruhodný je i jeho projekt „Singen mit Simon“ – zpívání se Simonem, v němž amatérské sbory z celého Bavorska vystupují společně s BRSO pod vedením Simona Rattlea.

Navzdory své historii i všem úspěchům však orchestr dodnes nemá ani vlastní sál, ani náležité pevné zázemí. Sám Rattle ho v nedávném rozhovoru nazval „das einzige obdachlose Top-Orchester der Welt“, tedy jediným špičkovým orchestrem na světě bez přístřešku. 

Where are You? 

Na Pražském jaru vystoupí BRSO ve dvou programech, pokaždé pod taktovkou svého šéfdirigenta. Na prvním koncertě zazní vedle symfonií Josepha Haydna a Johannese Brahmse i skladba mezinárodně oceňovaného českého skladatele Ondřeje Adámka s názvem Where are You?. Dílo, které vzniklo na objednávku BRSO a Londýnského symfonického orchestru, uvedla 6. března 2021 v Mnichově ve světové premiéře mezzosopranistka Magdalena Kožená spolu s BRSO a sirem Simonem Rattlem – čili ve stejném obsazení, jaké nabídne pražské provedení.

Tento jedenáctidílný cyklus pro mezzosoprán a orchestr, který byl od své premiéry uveden i v Rakousku, Velké Británii, Švýcarsku, Německu či Nizozemsku, zkoumá otázky lidského a božského bytí. Čerpá z rozličných jazykových a kulturních tradic: textů z Bible, moravských lidových písní, tradičních sevillských pašijových zpěvů i pasáží z hinduistické Bhagavadgíty, a to v pěti jazycích včetně aramejštiny nebo sanskrtu. Díky tomu skladba vytváří mnohovrstevný zvukový a významový vesmír.

Poznávacím znamením Adámka coby skladatele je hudba, která čerpá z nejrůznějších kulturních tradic od Bali, Nové Kaledonie, Japonska až po Andalusii či jižní Moravu, současně je ale pevně zakořeněná v soudobé klasice. Používá netradiční techniky hry na klasické nástroje, využívá nové barevné zvukové škály, což je ostatně i případ této skladby, kdy mimo nástrojů orchestru zaslechneme i cimbál či řehtačku. Nejdůležitějším nástrojem je ale hlas. Kožená často nevytváří klasicky zpívaný tón, ale šeptá, supí, vydává sykavky či praskavé hlásky. Mimochodem v rámci experimentální větve festivalu Pražské jaro – Prague Offspring – bude uvedeno i další Adámkovo dílo s názvem Chamber Nôise, které je inspirováno japonským divadlem Nó a Bunraku.

Na druhém koncertu BRSO zazní pak vedle Druhé symfonie Roberta Schumanna také Pták Ohnivák Igora Stravinského. Tento balet uvedl poprvé v Paříži v roce 1910 slavný Ruský balet Sergeje Ďagileva a z mladého skladatele se stala doslova přes noc hvězda světového formátu. Stravinskij použil orchestr s rozšířeným obsazením: ztrojená dřeva, bohaté žestě, celestu, klavír, harfy, velký arzenál bicích nástrojů. Zvuková paleta skladby je skutečně fascinující: od jemných třpytivých barev až po divoké rytmické výbuchy. Celé dílo je dramatické a zároveň pohádkově lyrické s brilantním finále.

Propojené souvislosti i osudy

Návrat Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu na Pražské jaro pod taktovkou nového šéfdirigenta bude bezpochyby nezapomenutelným hudebním zážitkem. Ostatně sám Simon Rattle k tomu dodává: „Prohlubovat pouto mezi hudební Prahou a BRSO je pro mě velikou radostí, neboť práce Rafaela Kubelíka je dodnes přítomna v DNA orchestru a Kubelík je zároveň nerozlučně spjat s festivalem Pražské jaro a Českou filharmonií. Cítím, jak se tímto projektem všechny tyto krásné souvislosti propojují. Navíc programy, které do Prahy přivážíme, jsou mi nesmírně blízké. Ondřej Adámek je fantastický skladatel, je až překvapivé, že jeho hudba zní v Česku poměrně zřídka. Where are You? je dílo odvážné, dramatické, s rituálním nádechem a fascinující prací s jazykem. K tomu stavíme Brahmsovu Čtvrtou symfonii, koncentrovaný a závažný pozdní opus tohoto skladatele, a Schumannovu Druhou, patrně nejhlubší ze všech jeho symfonií, kterou napsal po těžkém psychickém zhroucení. Obzor pak rozšiřuje Stravinského oslnivý Pták Ohnivák a Haydn, jehož humor a všelidský duch jsou pro mě věčným elixírem mládí.“