Volební protest vlády proti sobě samé

Základní zákon české politiky sice říká, že vše dopadne jinak, než se čeká, ale přesto lze určitě zákonitosti vysledovat. Veškeré dosavadní krajské volby vyhrál nesouhlas voličů s aktuálními držiteli moci. V roce 2000 bodovala ODS proti vládě Miloše Zemana. V roce 2004 opět ODS proti kabinetu Stanislava Grosse. O čtyři roky později propláchla kraje oranžová tsunami na protest proti vládě Mirka Topolánka a v roce 2012 její druhá verze podemlela základy kabinetu Petra Nečase. Krajské volby jsou v Česku tradičně volbami protestu.

Tentokrát jako by to neplatilo. Hlavní souboj se vede mezi vládními stranami ČSSD a ANO. Opozice je jen do počtu, nejlepší, v co může doufat, je důstojné naplnění coubertinovského hesla "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se". Jenže při bližším pohledu zjistíme, že protestní podstata krajských voleb ani za této situace nezmizela, jen nabyla nové formy. Sledujeme pozoruhodný úkaz: Jedna vládní strana protestuje proti druhé. ČSSD a ANO před sebou vzájemně varují coby před nebezpečím pro Česko, demokracii, vesmír a tak vůbec. Andrej Babiš rozehrává další kolo osvědčeného protestu proti korupci, tentokrát se zvláštním zřetelem k sociálnědemokratickým hejtmanům. Sociální demokraté popisují Babiše jako hlavního zlouna, jejich hesla hlásají, že kraj není firma, Bohuslav Sobotka mluví o oligarchizaci jako o největším problému Česka. Jako by obě koaliční (!) partaje instinktivně cítily, že vyhrají, jen pokud samy sebe dokážou důvěryhodně vykreslit jako utlačovanou opozici, která povede lid do boje proti prohnilému a zákeřnému establishmentu.