Filmovou gangsterku režiséra Afflecka brzdí málo uvěřitelný hrdina a slovní balast

Když ve třicátých letech na plátně začali umírat charismatičtí a zároveň děsiví filmoví gangsteři, dávky kulek ze samopalu netrhaly jen zdi, ale také ušní bubínky diváků. Při natáčení se používala ostrá munice, žánr gangsterky boural morální hranice a přispěl k zavedení cenzury. V nejnovější filmové gangsterce herce, režiséra, scenáristy a producenta Bena Afflecka zvané Pod rouškou noci, která dnes přichází do kin, divák na každou podobnou dávku kulek čeká jako na smilování boží.

"Milosrdná matko, je tohle konec Rica?" sípal v průlomovém snímku Malý César z roku 1931 umírající protagonista po salvě kulek. Avšak dnešní divák při pohledu na enormně ambiciózní Affleckův počin sípe spíš nad tím, zda se nejedná o tvůrčí konec herce, z něhož se v poslední dekádě stal uznávaný a díky snímku Argo posléze též oscarový režisér.

Film Pod rouškou noci se odehrává v meziválečné éře a evokuje tehdejší populární gangsterky − a to už od prvního patetického monologu hrdiny, kterého ztvárnil sám Affleck. Joe Callahan je mladý gangster, kterého poznamenalo peklo první světové války. A než přijde peklo té druhé, proběhne před očima diváků asi pět různých filmů, z nichž každý by rád sbíral vavříny.

Affleck tentokrát poprvé nejen hrál, režíroval a produkoval, ale také si napsal scénář − adaptaci stejnojmenného románu od Dennise Lehaneho. V něm je Joe okolnostmi zdrchaný a otcem policajtem nenáviděný gangster, který chce pomstít svou zabitou milenku. Kromě toho ovšem v knize vystupují dva soupeřící mafiánské klany, odehrává se tu rodinné i společenské drama, přeměna problematického rumového byznysu v době prohibice na ještě problematičtější byznys gamblerský a také se kladou závažné otázky rasy, víry a etiky.

Pod rouškou Oscara

Film se to pokusil zachytit všechno. Hrdina Joe v něm kvůli mstě začne pracovat pro italskou konkurenci a prostředí Bostonu vymění za slunnou Tampu na Floridě, kde povzbuzuje nekalé gangsterské praktiky. Musí čelit nejen mafiánům, ale i politikům, Ku-klux-klanu a jedné bývalé hříšnici proměněné ve fanatičku.

Joe to vše dělá s kamenným obličejem. Ben Affleck sebe i ostatní herce režíruje s až obřadným chladem − jeho hrdina je do samého konce uvnitř romantickým zlodějíčkem i mafiánem takřka uvědomělým, jen mu to je poněkud obtížné uvěřit. Stejně jako se divák jen těžko napojuje na podzápletky celého filmu, v nichž se objevují témata xenofobie či fanatické víry.

Některé postavy − třeba napravená hříšnice v podání Elle Fanningové, odhodlaná svým kázáním překazit stavbu kasina a s ní spojený slibný byznys − dokážou publikum vytrhnout z letargie. Ale i tady se koloběh viny, nedostatku sebereflexe a bezhlavé msty nakonec mění v karikaturu.

Mezi patetickými a šablonovitými promluvami typu "Odešel jsem jako voják, vrátil jsem se jako psanec" ze samého úvodu se občas zjeví nějaká trefnější. "Vydala se do Hollywoodu, ale dostala se jen do Los Angeles," komentuje se v jedné chvíli cesta na "šikmou plochu", kam spadla postava Fanningové. A tady jako by najednou ve zkratce zarezonoval ne patos, ale duch dobových, v temnotě a stínu utopených gangsterek.

Jinak se však místo replik musí trefovat kulky. Je v tom jediná potíž: v záplavách slovního balastu, který filmu Pod rouškou noci vévodí, už ke štěstí moderního publika občasná kanonáda nestačí.

Z většiny postav, motivů a dílčích zápletek zbyly jen výstřely slepými náboji − jako by to důležité zůstalo opravdu příliš skryto pod rouškou noci. Nejvíce naslepo bohužel střílí postava hlavní. Ben Affleck hraje Joea jako černou ovci rodiny a zároveň tragického, v nitru spravedlivého hrdinu, který se kvůli své míšenecké partnerce pere i s všeobecnou nenávistí a předsudky. Za všemi těmi vrstvami však nestojí plnokrevný hrdina, spíš otravný panák.

Za nedotažené moralizování a vršení nakousnutých témat by si možná zasloužil stejnou dávku ze samopalu jako mnohem jednodušší, zkažení, a přesto lidštější gangsteři z těch dávných dob, kdy se film teprve učil mluvit.