Tlustá kniha o raných letech Franze Kafky je badatelsky poctivá, přitom čtivá jako román

První svazek monumentálního třídílného životopisu Franze Kafky od německého literárního historika Reinera Stacha přináší českému čtenáři kapku hořkosti: aby si mohl vychutnat zevrubný pohled na rané roky světoznámého spisovatele, musí se smířit s tím, že Praha tu figuruje jako veskrze provinční město, v němž na literární scéně vládnou "incestní poměry".

Jediné, v čem kafkovská Praha podle Stacha "vynikala", byly rozepře mezi Němci a Čechy, jejichž vzájemná nevraživost se občas vybíjela na židovském obyvatelstvu.

Německý historik, který Kafkovu životopisu zasvětil osmnáct let práce, však v nyní vydané první části nazvané Rané roky stejné kritice podrobuje i monarchistický systém založený na poslušnosti a disciplíně, jenž ovlivňoval nejen školství a trh práce, ale také rodinné soužití.

Konec devatenáctého století není podle Stacha žádnou idylou a mladému, citlivému a navíc židovskému chlapci z Prahy, který od narození pobýval častěji s chůvami než s matkou, nenabízel prostor být svobodný.

Je malým zázrakem, že tlustá kniha o raných letech Franze Kafky není vůbec depresivní a navzdory badatelské poctivosti se čte jako román. Za to může autorův svěží styl a umění plynule spojovat nově revidovaná historická fakta: "Franzův otec balancoval v ledově chladném průvanu údajně svobodné konkurence, na vlastní účet a s olověným závažím odpovědnosti, která skutečnou svobodu neumožňovala ani jako sen," píše Stach o Hermannu Kafkovi, vesnickém podomním obchodníkovi, který po vojně odešel do Prahy, kde vyženil malý krámek s galanterním zbožím na Staroměstském náměstí.

První syn Hermanna Kafky a Julie rozené Löwyové Franz se narodil příliš brzy po svatbě, jejich obchod nebyl ještě zdaleka zavedený a matka musela dávat dítě hlídat. Matčina přítomnost byla v krámku nepostradatelná, zato nechyběly "laciné ruce žen", které nabízely výpomoc v domácnostech měšťanů.

Prvním pocitem dítěte tak byla nejistota a osamění, neboť chůvy se v rodině cholerického a k personálu nevybíravého otce často střídaly. Sotva k jedné chlapec přilnul, přišla druhá.

Smrt dvou mladších bratrů, z nichž každý se dožil jen několika měsíců, si Franz Kafka v útlém věku nemohl pamatovat, avšak dvakrát prožívané rodinné neštěstí jej jistě poznamenalo, uvádí s psychologickou citlivostí Reiner Stach a vypočítává další aspekty formující psychiku budoucího spisovatele: především komplikovaný vztah s autoritářským otcem, jenž svou nevrlostí a asociálním jednáním zakrýval strach z bankrotu, který v jeho představách hrozil každý měsíc. Ale ani dobré obchody nedávaly záruku, jak se ukázalo při česko-německých nepokojích na konci devadesátých let, které se zvrhly v drancování židovských obchodů.

Kafkův krámek, v té době sídlící v Celetné ulici, zůstal ušetřen. Možná pomohl ostentativní český nápis s počeštěným jménem Heřman Kafka.

Rodina, do níž přibyla ještě tři děvčata, se hlásila k češství, protože to bylo dobré pro obchod a při vzrůstající české emancipaci i bezpečnější, avšak syna poslali do kvalitnějších a perspektivnějších německých škol. Obecná německá škola byla v důsledku českých restrikcí přeplněná, v jedné třídě sedělo i sto žáků, často se učilo na etapy, tedy i do pozdního odpoledne. Žáci absolvovali ve škole 36 hodin týdně. Ačkoliv Kafka "požadavky na píli, pozornost a povolnost v obecné škole k vlastnímu překvapení vrchovatě splňoval", neustále trpěl úzkostí. Představoval si, že už brzy učitelé přijdou na jeho neschopnost a s velkou ostudou jej vyhodí. Přitom byl premiantem třídy.

Také na německém gymnáziu, kde ho úzkost sužovala mnohem víc než nutnost biflovat se kvanta učební látky, stále očekával odhalení a vyhazov. Školský systém ani rodinné prostředí mu nikdy nedaly prožít pocit zdaru, štěstí z dobrého výsledku.

Reiner Stach se snaží tehdejší podobu škol popsat plasticky bez démonizace, učitelské metody strachu a výhrůžek vysvětluje dobovým klimatem: podle něj školy vystihují psychiku společnosti, která ještě nepoužívala ironii a "rozkaz byl zcela všedním, obvyklým způsobem dorozumívání".

Novou dynamiku získává líčení Kafkových raných let s příchodem celoživotního přítele Maxe Broda. O rok mladší energií sršící intelektuál a pozdější Kafkův životopisec a správce jeho pozůstalosti se stejně jako Kafka nechal po maturitě rodinou vmanévrovat na studia práv, ačkoliv by oba raději studovali filozofii. Jenže akademická dráha byla Židům zapovězena.

Vysokoškolák Kafka si navzdory biflování poprvé v životě začíná užívat i jiné radosti, než je četba románů. S Brodem vstupuje do studentských diskusních kroužků, navštěvují pražské měšťanské salony, společně poznávají učení moderních filozofů, zkoumají teozofii, spolu cestují do cizích zemí.

Zatímco Max Brod neustále publikuje, vydává kritiky a brzy i prózy, Kafka své literární ambice dlouho tají. Přitom už od gymnaziálních let netouží po ničem jiném než psát. "To jediné, co mám, jsou jakési síly, které se v hloubce, jež není v normálním stavu vůbec rozeznatelná, koncentrují na literaturu," napsal si Kafka do deníku.

Každý jinak ale prožívá svou sexualitu. Výřečný Brod nemá s navazováním milostných vztahů problém, Kafka se nechá svést dívkou ze sousedství. Později už jako zaměstnanec pojišťovny, který nešťastně dělí svůj čas mezi práci a psaní, občas zavítá do nevěstince. Velké lásky jeho života se teprve mají objevit.

Období po promoci je dalším stvrzením Kafkovy nesvobody. Třiadvacetiletý doktor práv bytostně odmítá, že by se měl stát advokátem.

Ve chvíli, kdy sbírá síly, aby odjel do Mnichova za dalším studiem, podstrčí mu příbuzný zdánlivě lákavou nabídku práce v soukromé pojišťovně s vyhlídkou na zahraniční post. Ukáže se však, že je to otrocká robota uzurpující si všechen Kafkův čas.

Záchranu mu poskytne otec přítele Otto Přibram, který Kafkovi nabídne místo v Dělnické úrazové pojišťovně. Práce je to lépe placená, nenárokuje si tolik času a pro Kafku je také podstatné, že jde o sociální podnik na podporu zaměstnanců.

Literární historik Reiner Stach završuje první díl knižního životopisu ve chvíli, kdy Franz Kafka získává relativní samostatnost, má práci, nárok na dovolenou a odpoledne trochu času na psaní − stále ovšem bydlí u rodičů. Má za sebou svou první prózu, Popis jednoho zápasu, která ovšem bude zveřejněna až posmrtně jako autorovo poslední dochované dílo. Právě objevil kouzlo lázeňských pobytů. Avšak to nejdůležitější, jak se "globální klasik moderny" dopracuje ke svým románům, si Reiner Stach nechal na další pokračování.