Kreml neví, zda má Trumpa cukrovat, či bičovat

Zažít, co to znamená, když se vám vaše přání splní, patřívá někdy k mrzutým zkušenostem. Zvláště když jste těm přáním, řečeno fotbalovým slovníkem Ivana Horníka, vyšli vstříc, protože, jak všichni víme, "se to neudělá samo". V podobné situaci jsou dnes stratégové v Kremlu, kterým se nelíbilo, že prezident Barack Obama, který v Praze s Ruskem podepsal dohodu o jaderném odzbrojení, se potom ukázal jako ten, který prosazuje sankce za anexi Krymu.

Proto v Moskvě nemohli stát o to, aby Obamu v Bílém domě vystřídala Hillary Clintonová. Proč by Vladimir Putin měl přihlížet, jak americké volby vyhraje obhájkyně sankcí? A proč by bývalý důstojník KGB, vycvičený k "aktivním opatřením" v zahraničí, měl volbám v zemi, kterou v mezinárodních vztazích pokládá za klíčovou, jen přihlížet? Informace, že ruské rozvědky šířily dokumenty povytahované z počítačů volebního štábu Demokratické strany ukazující Clintonovou jako až příliš bezskrupulózní prezidentskou kandidátku, musí teprve potvrdit spolehlivé důkazy. Cokoliv jí však přitížilo, se do kremelského krámu hodilo.