Skutečnost je ještě skutečnější. Výstava v Olomouci představuje hyperrealistické malíře

Olomouckému muzeu umění se podařil výjimečný projekt. Na výstavě nazvané Fascinace skutečností v České republice vůbec poprvé souhrnně představuje práce výtvarníků, kteří se věnují hyperrealismu.

Žánr založený na co nejvěrnějším zobrazení viděného má kořeny v Americe přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V Československu se zejména díky Theodoru Pištěkovi zabydlel jen o pár let později.

Kurátorka Barbora Kundračíková a výtvarník Michal Ožibko sestavili během roku a půl kolekci toho nejzásadnějšího, co český hyperrealismus nabízí. Síla výstavy tak tkví především v kontextu a přímém srovnání jednotlivých přístupů k hyperrealistické malbě v tuzemském prostředí. Autoři výstavy doufají, že po olomouckém uvedení si laická i odborná veřejnost začne žánru více všímat.

"Hyperrealismus stojí dlouhodobě na okraji teoretického zájmu. Důvodem je jeho technická dokonalost. Jeho zdánlivá srozumitelnost jako by zároveň byla i tím, co mu podráží nohy," vysvětluje pětatřicetiletý Michal Ožibko.

Absolvoval ateliér malby Zdeňka Berana, jedné z ikon hyperrealistické tvorby, a sám patří mezi tuzemskou oborovou špičku. Jeho obraz nazvaný iDeath, který je k vidění také v Olomouci, zvítězil roku 2010 v hlasování diváků o nejlepší portrét během výstavy BP Portrait Award v Národní portrétní galerii v Londýně.

Skutečnost je v Olomouci ještě skutečnější

Dalších 13
fotografií

Cílem dlouho připravované olomoucké výstavy nebylo podle obou kurátorů poukázat na nejrůznější varianty současné realistické kresby, ale přímo na hyperrealistickou tendenci. Autory proto Ožibko s Kundračíkovou vybírali na základě síly věrohodnosti záznamu autorem viděné skutečnosti.

Výstava tak v chronologickém pořadí například nabízí zajímavé srovnání Amerikou inspirovaných prací téměř fotografického rázu Theodora Pištěka a Pavla Holého. Ten o dvacet let později, v půlce devadesátých let, vzdal hold stejnému tématu jako Pištěk − strojům a naleštěným automobilům.

Na sérii obrazů Zdeňka Trse zase divák může pozorovat variabilitu vyjádření: od dramatické Kosatky, namalované kombinovanou technikou, po fascinujícím způsobem jednoduchý, čistý obraz s kancelářskou sponkou.

Nadpozemskou hru se světlem rozehrává ve své Křížové cestě Adolf Lachman. Talentovaný student Akademie výtvarných umění Adam Kašpar se svou Jedlí a Zdeněk Daněk s Choltickou oborou před revitalizací, v níž si hraje snad se všemi odstíny zelené, připomíná provázanost jedné větve hyperrealismu s bohatou tradicí krajinomalby.

Vystavovaný žánr tu podle kurátorky Kundračíkové útočí na dědictví romantismu, kterým je ovlivněná i současná vizuální kultura včetně konceptuálního umění. "Od konce 18. století se totiž obraz nehodnotí jako nápodoba skutečnosti, ale jako výraz poměru člověka ke světu, který každý vnímá zcela subjektivně," píše v článku pro olomoucký časopis Muzeion.

K maximální dokonalosti dotáhl hyperrealismus Jan Mikulka, jenž stejně jako Ožibko před lety zvítězil v soutěži BP Portrait Award a získal také cenu britské Královské společnosti. Jeho portréty i zátiší s jablky a igelitkou z Teska působí na první pohled jako fotografie.

Jeden z typických hyperrealistických žánrů je portrét. Jak zachytit povahu zobrazeného a propojit vizuální zjev s charakterem? Na výstavě to ukazují například Jan Petrov či Pavel Vašíček.

Protože výstava Fascinace skutečností představuje do značné míry neobjevené téma, doprovází ji obsáhlá publikace, na níž se podílel například také Gordon Graham, světově známý autor knih o estetice i sociální filozofii.

Součástí knížky je jak bohatý katalog české malby, tak ukázky zahraničních děl. Knihu autoři věnovali trojici již zemřelých malířů Zdeňku Beranovi, Pavlu Nešlehovi a Pavlu Holasovi.