Trému už zpěvačka Donatelliová překonala, teď si v Praze splní orchestrální sen

Denise Donatelliová zklamala své rodiče, zato potěšila celou generaci jazzových posluchačů. Proč, tuto sobotu pochopí Pražané, až sedmašedesátiletá americká zpěvačka vystoupí v Obecním domě na festivalu Prague Proms.

Donatelliová je chytrá, přizpůsobivá pěvkyně, jasně muzikální, s krásně táhlým hlasem. K jazzu se dostala relativně pozdě, zato měla raketový start: tři z jejích pěti desek získaly nominaci na Grammy.

K nynějšímu pozvání do Prahy přispěl častý host festivalu a další účinkující sobotního večera, trumpetista Bobby Shew. "Když jsem ji poprvé slyšel, nechtěl jsem věřit, že někdo zpívá tak dobře," vysvětluje.

S tím, že Donatelliová bude zpívat, ovšem nepočítali její rodiče, když jí jako malé dívce začátkem 50. let minulého století zaplatili první lekce klavíru.

"Těšili se, že ze mě bude klasická klavíristka," vysvětluje v rozhovoru pro HN zpěvačka. Na klavír prý hrála obstojně, uspěla v několika soutěžích. Ale také neustále bojovala s trémou a na střední škole se rozhodla, že dá raději přednost zpěvu.

"Maminka zpívala, takže jsem od dětství vyrůstala poslechem Franka Sinatry, Sarah Vaughanové, Elly Fitzgeraldové nebo Nancy Wilsonové," vypočítává Donatelliová, která se svou sestrou později poslouchala také instrumentální jazzové nahrávky. "Jazz na mě působil tak, jak to klasika nedokázala," krčí zpěvačka rameny.

Nejdřív se vdala a vychovala dva syny. Když se pak přestěhovala do americké Atlanty, našla jazzového klavíristu a začala chodit na takzvané jam sessiony.

Z těch postupně vykrystalizovalo pravidelné účinkování jejího tria v hotelu Ritz Carlton, kde si rozšířila repertoár a mimo jiné překonala trému.

Po dalším stěhování, tentokrát do Los Angeles, už sbírala první ocenění − roku 2012 ji Losangeleská jazzová společnost označila za zpěvačku roku, krátce nato Donatelliová vyhrála v prestižní anketě kritiků časopisu Down Beat.

Ještě víc lidí se o ní doslechlo, když dostala nabídku zazpívat v animovaném televizním pořadu Simpsonovi − účinkovala v něm už čtyřikrát, asi nejvýrazněji před čtyřmi lety, kdy zde parodovala píseň You Only Live Twice. Tu překřtila na You Only Live Once. "Můj život je trochu jako jazz, neustále mě vrhá netušenými směry," říká zpěvačka.

Pro svůj pražský debut, při němž ji doprovodí Český národní symfonický orchestr a čtyři sólisté včetně trumpetisty Bobbyho Shewa, přichystala průřez dosavadní kariérou.

Zazpívá jazzové i popové standardy, na podstatnou část večera se zastaví u své oblíbené brazilské hudby − zejména u písní zpěváka a klavíristy Ivana Linse.

"Chceme, aby ten večer hezky swingoval a aby byl plný nápadité, dobře aranžované hudby," avizuje pěvkyně, jíž pražský koncert skýtá mimořádnou příležitost: poprvé v životě stane na pódiu se symfonickým orchestrem. "Snila jsem o tom od dětství," dodává. Když to tedy nevyšlo u klavíru, teď se jí to podaří alespoň s mikrofonem.