Nepřejídej se, nekuř, nechlastej!

A co děláte pro svoje zdraví vy? Tato otázka se vnucuje při pohledu na recepty politiků, kteří už zase opatrně kličkují mezi tím, jak slíbit pacientům kvalitní a dostupnou péči a lékařům vyšší platy, aniž by to rozpočet stálo víc. V zemi, kde třicetikorunový poplatek za návštěvu lékaře dokázal změnit výsledek voleb, je opatrnost pochopitelná. Přesto není od věci připomenout pár čísel, jak na tom tuzemské zdravotnictví vlastně je.

Co se týče výdajů (v podílu HDP i na osobu), patří Česko v rámci Evropské unie k zemím, které se nepředají. Faktem zůstává, že spoluúčast pacientů je jedna z nejnižších v EU. Je ale dvojnásobná oproti tomu, kolik platí Francouzi, a odpovídá standardu Německa či Dánska. To, že by čeští pacienti měli platit v nemocnici za jídlo, je bez diskuse. O tom, že jde o otázku správného nastavení, hovořil ostatně i Ústavní soud, který zrušil stokorunový denní poplatek − považoval ho za nepřiměřeně vysoký, nezpochybňoval ale jeho existenci jako takovou.