Nejtkova a Adámkova opera líčí život jako soubor pravidel, světovou premiéru má v Brně

Od narození do smrti člověka pronásledují zákony, vyhlášky, nařízení a pravidla. Nejen ta závažná, úředně vymahatelná, ale také nepsaná.

Na téma "jak s nepsanými pokyny přežít vlastní život" nyní vznikla opera skladatele Michala Nejtka a libretisty Jiřího Adámka nazvaná Pravidla slušného chování v moderní společnosti. Ve světové premiéře ji zítra uvede Janáčkova opera v brněnském divadle Reduta.

Opera lidským životem prochází po událostech − od narození přes svatbu až po smrt. Tématem je, jak vše zvládnout podle pravidel. Autoři prý však publikum nechtějí poučovat ani se pravidlům společenského chování vysmívat.

"Naše opera staví na tom, že nahlížet život z hlediska pravidel má nějaký význam," poznamenává Jiří Adámek, který inscenaci též režíruje. "Všichni to ze svých životů známe, někdy si to děláme i sami. V opeře vytváříme existenciální obraz nahlížení života jako souboru pravidel."

Nová česká opera líčí život jako soubor pravidel

Dalších 14
fotografií

Výchozí situace je podle Adámka zhruba následující: na jeviště nastoupí čtyři strnule působící lidé, kteří precizně zpívají o tom, jak žít podle pravidel. Představa se jim však začíná rozpadat. "Vždy totiž přichází samotný život, který funguje jinak. Mezi dvěma postavami vzniká erotické napětí a druhé dvě se tváří, že to nevidí. Vzniká nepořádek, který neodpovídá jejich představě," líčí Adámek.

Bez přítomnosti společenských rozdílů a nuancí by nefungovala Verdiho opera Traviata, opereta Netopýr Johanna Strausse a nakonec ani populární Čechovův Medvěd.

Stejně tak tyto prvky hrály důležitou roli v opeře současného britského skladatele Thomase Adèse zvané Powder Her Face, kterou Janáčkova opera uvedla vloni v lednu.

V nynějších Pravidlech slušného chování však etiketa není nenápadnou silou ve druhém plánu, nýbrž hlavním tématem, od nějž se vše odvíjí.

"Nepracujeme s reálně vykresleným životem, ale s modelem," vysvětluje libretista a režisér Adámek. "Postavy nemají jména, ucelené osudy ani vztahy. Inspirací pro nás byly filmy Luise Buňuela Nenápadný půvab buržoazie nebo Přízrak svobody. Buňuel v nich řetězí epizodu za epizodou, nesnaží se o ucelený příběh a vytváří spíš absurdní situace," srovnává.

Adámek rozlišuje dva způsoby, jak se dnes projevují společenské normy.

"Jedním je etiketa, která se bezpochyby rozvolňuje," tvrdí. Avšak ještě důležitější prý je, že všichni žijeme v systému pravidel, která si sami vytváříme a v nichž jsme vychováváni. "A o to nám jde. Jak si ze života děláme diktát a žijeme ve stereotypech, které nás svazují víc, než si myslíme," popisuje Adámek zaměření opery.

Ta vznikla na motivy hry francouzského dramatika z 20. století Jeana-Luca Lagarceho − jeho monodrama tvořil tok textu, jenž citoval společenský katechismus z 19. století.

Pro publikum, které se přijde podívat na operní adaptaci do Brna, však podle Adámka žádná pravidla potřeba nejsou. Režisér neuvažoval ani o tom, že by na premiéru například pozval znalce společenské etikety Ladislava Špačka, byť na něj při práci myslel.

"Moje děti si oblíbily cédéčko, kde Ladislav Špaček nudně, pedanticky a bez emocí vypráví své naučné pohádky o tom, jak se mají děti správně chovat," poznamenává Adámek.

"Kdybych pracoval na nezávislé scéně, možná bych mu napsal. Ale Janáčkova opera je velká instituce, která má také svá pravidla, a já jsem rád, že se o tyto věci nemusím starat," dodává.