Stát jako dlužník i věřitel v jednom

Za starých dynastií v Mezopotámii či Egyptě bylo dobrým zvykem jednou začas vyhlásit dluhovou amnestii. Ne moc často − tak dvakrát až třikrát za století, vždy u nějaké vhodné příležitosti, třeba nástupu nového panovníka na trůn. Nevolení šéfové zemí si totiž velmi dobře uvědomovali, co to znamená, když obyvatelé spadnou do dluhové pasti. Dobře chápali, že nespokojenost zadlužených je obrovská a vede k povstáním. A protože měli v úmyslu setrvat u moci co nejdéle a předat ji svým potomkům, jednou začas "zatřásli" světem. I proto jejich dynastie přežily staletí.

Dnešní vládcové omezení čtyřletým volebním obdobím si dlouhodobé úvahy o společnosti většinou nepřipouštějí. Jediné, co potřebují, je získat voliče, což neznamená, že je po volbách musí uspokojit splněním svých slibů. Návrh státního programu jednorázového oddlužení, který představila ČSSD, patří mezi tato lákadla. Šest set padesát tisíc Čechů, kteří mají na krku několik exekucí, z nichž se nechtějí nebo nedokážou dostat, je poměrně silná voličská základna.