VŠE o... příjmové polaritě

Nejzávažnější ambivalence a kontroverze současného světa způsobuje dlouhodobá nesymetrická distribuce bohatství na zeměkouli. Stále se rozevírající nůžky příjmové polarity mezi jednotlivci i celými ekonomikami do značné míry zpochybňují samotný demokratický společenský model, radikalizují chování části obyvatel chudých ekonomik, narušují i do nedávné doby jednoznačný globalizační trend.

Podstata problému tudíž spadá do sféry ekonomie. Při absenci adekvátních doporučení ekonomické teorie pro řešení tohoto subtilního problému se vládnoucí byrokratické aparáty snaží o prosazení vyšší míry zasahování státní administrativy do života společnosti. Do arzenálu politiků se vracejí ideje soběstačnosti, nejvíce je to patrné na postojích prezidenta Spojených států.

Důsledky růstu bohatství bohatých ekonomik a chudnutí chudších se projevují i na současných dilematech Evropské unie. Problémem ekonomických migrantů přicházejících živelně do členských zemí s cílem zlepšit své životní podmínky je jejich cílové směřování do jádrových, bohatších ekonomik společenství. Aristokratická byrokracie v unijním vedení však požaduje od všech členských států povinné proporcionální přijímání migrantů, ačkoli oni sami do zemí s nižší úrovní ekonomických reálií nechtějí a přijímání migrantů se houževnatě brání i dotčené státy. V současnosti se tak stále více vyostřuje rozdílnost politických postojů jednotlivých zemí, hekticky probíhající diskuse je navíc katalyzována množícími se teroristickými činy jiných etnik.

Vzniklé dílčí rozpory uvnitř uskupení se řeší v době, kdy probíhají intenzivní jednání o odchodu jedné z největších ekonomik EU − Velké Británie. Ačkoli k rozhodnutí odejít z uskupení došlo na základě referenda, tedy nástroje přímé demokracie, jehož použití pro takto závažné a sofistikované rozhodnutí není nejvhodnější, Britové dali najevo, co si většinově myslí o setrvávání v přeregulovaném a stagnujícím společenství. Navíc pro ně byla obecná otázka migrantů a jejich požitků silným politickým tématem před referendem.

V tomto prostředí by se od unijních špiček asi mohlo očekávat více pokory a především snahy do značné míry strnulé fungování EU změnit. Ze strany aristokratické byrokracie ve vedení unie zatím snaha o jistou sebereflexi a především projevy zjednodušování příliš komplikovaného unijního systému moc nezaznívají. Stále rostoucímu počtu obyvatel členských států, kteří dávají dosti srozumitelně najevo, co se jim na dosavadním fungování unie nelíbí, se takové chování jeví jako projev jistého odtržení od jejich reál­ných pocitů. Postoje unijního vedení kolem současné migrační krize jsou toho jasným důkazem.

Recept na řešení problému dlouhodobě se zvyšující příjmové polarity a z ní plynoucích důsledků se doposud ekonomům a tím méně politikům najít nepodařilo. Zatím se zdá být spíše zřejmé, kudy cesta nevede.