Denní světlo. Jeden z důležitých faktorů, který chybí nejen tuzemským manažerům a podnikatelům. Více se mu vystavovat radí svým pacientům Martin Anders, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a lékař Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

"Moderní medicína mi nabízí zhruba 30 různých antidepresiv, která mohu lidem předepsat. Trochu se ale podceňuje vliv faktorů, jež nemají nežádoucí účinky a jsou zdarma. Řada mých pacientů tráví celé dny za tónovanými okny doma, v autě či v práci, aniž by se vůbec dostala ven. Nedivím se, že se necítí dobře. Loňská univerzitní studie z italské Sieny dokonce ukázala, že lidé vystavující se více dennímu světlu byli sexuálně výkonnější," říká Anders.

V jakém stavu je duše českých manažerů?

V lepším než dříve. Obvykle totiž dokážou lépe poznat, že už potřebují odborný zásah. Do ordinace přichází po řadě konzultací s MUDr. Googlem a umí pojmenovat, co je trápí. Mění se i způsob, jak řeší své problémy. Ubývá lidí, kteří před odchodem do postele vypijí půl litru whisky, aby se jim lépe spalo. Stále více lidí si uvědomuje, že takové chování je cesta do pekla. S lepší informovaností ale přibývá pacientů − od roku 2000 stoupl počet klientů v tuzemských psychiatrických ambulancích o 80 procent. Počet psychiatrů bohužel takovým tempem nestoupá, přibylo zhruba 30 procent za stejné období. Dobrou zprávou je, že postupně mizí předsudky týkající se lidí trpících duševním onemocněním. Týká se to zejména úzkostných poruch a depresí. Veřejnost o nich ví více a pacienti se přestávají obávat o svých problémech mluvit. Špatná situace přetrvává u vážných nemocí typu schizofrenie. Zde je ještě třeba lidem vysvětlovat, že léčený pacient nepředstavuje hrozbu.

Martin Anders (47)

předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a lékař Psychiatrické kliniky Vše­obecné fakultní nemocnice v Praze

◼ Absolvoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Atestaci II. stupně z psychiatrie získal v roce 2001. Docentem se stal v roce 2012, když obhájil habilitační práci na téma Význam depresivní poruchy v současné medicíně a společnosti.
◼ Po konci studií nastoupil na Psychiatrickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde nyní působí jako zástupce přednosty pro strategické plánování a rozvoj.

Jak poznat běžný provozní stres od toho, který člověka dovede do vaší ordinace?

Zatímco někdo zvládá i zdánlivě bezvýchodné situace relativně v klidu, jiného bolí břicho a nemůže spát při mírně zvýšené zátěži. Varovným signálem je postupné snižování efektivity práce − za stejnou dobu uděláte mnohem méně práce. Léčil jsem manažera, který před nástupem na léčení už ani nedokázal poslat firemní dopis. Napsal ho, nechal sekretářkou zkontrolovat, ale už nebyl schopen dát ho do obálky. Když totiž obálku s dopisem zalepil, ztratil jistotu, že je dopis správně napsaný. Musel obálku rozlepit, dopis překontrolovat a opět zalepit. Takhle to dělal i několikrát za sebou. Nakonec si dopis vždy raději vyfotografoval telefonem, a když měl pochybnosti, podíval se na fotku. V tomto stavu jsme ho přijali do léčení. Dnes je úplně v pořádku a funguje bez problémů.

Jak se o zdraví svých lidí starají české firmy?

Překvapuje mě, že mnohem lépe než v minulosti. Řada firem nabízí svým manažerům různé koučovací a meditační programy, které jim pomáhají lépe zvládat pracovní zatížení. Vedení firem dokáže lépe poznat, kdo by mohl být ohrožený, a nabídne pomoc dříve, než se dotyčný zhroutí. Díky této podpůrné síti se podaří spoustu lidí uchránit od pádu do duševní nemoci. Nemění se ovšem struktura lidí, kteří nás vyhledávají. Největšími psychickými problémy trpí tradičně střední (li­niový) management, který musí řídit lidi pod sebou a zároveň má nad sebou bič v podobě nejvyššího vedení. Těmto lidem se často mění pravidla, jsou ve velkém tlaku a mají zodpovědnost za to, aby vše fungovalo. Lékař jedné zdejší automobilky mi před časem vyprávěl, že valná většina jeho pacientů jsou právě střední manažeři, jejichž duševní trápení se transformuje do fyzických symptomů − stěžují si na bolesti hlavy, břicha, na únavu či nespavost.

Co doporučujete velmi vytíženým lidem jako prevenci? Jak posílit hráz proti onemocnění?

I když to může znít banálně, půlhodina rychlé chůze denně zlepší psychický stav kohokoliv. Věda stále více oceňuje pozitivní vliv takzvaných myokinů, což jsou miniaturní proteiny, které se při pohybu uvolňují ze svalů. Tyto částečky stimulují růst neuronů v mozku a obecně podporují regeneraci buněk. Lidé jsou tak díky nim více fit. Pohyb může pomoci nejen manažerovi, ale i jeho prarodičům či rodičům. Skvělých výsledků se třeba dosahuje u pacientů s demencí. Když se více hýbají, mají mnohem pomalejší průběh nemoci, než když jenom sedí měsíce v křesle a dívají se na televizi.

Co ještě kromě pohybu chybí českým manažerům a podnikatelům?

Denní světlo. Pobyt v kanceláři nebo v autě se projeví na jejich duševním stavu. Přitom by stačil půlhodinový pobyt venku, který funguje i pod zamračenou oblohou. Dostatek denního světla se podle loňské studie italských vědců dokonce projeví na zvýšení sexuální výkonnosti a radosti ze sexu. Dva týdny dostávali muži se sníženým libidem ráno půlhodinové dávky denního světla. Poté se ukázalo, že jim výrazně stoupla hladina testosteronu a sami udávali vyšší uspokojení ze sexu. Co se týče světla, mluví se zpravidla jenom o intenzitě světla. Důležité je přitom řešit také jeho barevné spektrum. Vědecké studie například ukázaly, že lidé, kteří si před spaním čtou klasické papírové knihy, mají přirozenější strukturu spánku než ti, kteří používají digitální čtečku.

Duševní pohoda souvisí také se vztahy člověka s lidmi kolem něj. Jak se podle vaší zkušenosti daří manažerům v partnerských vztazích?

V ordinaci potkávám zpravidla dvě skupiny pacientů. První z nich jsou ženy mezi 30 a 40, které nemohou najít odpovídajícího partnera. Muži, kteří se jim líbí, už jsou zadaní. Druhou skupinou jsou muži 35−45 let­­, kteří jaksi ztratili o druhé pohlaví zájem. Jsou to fyzicky zdraví "kluci", kteří ve čtyřiceti žijí s maminkou. Rozvedli se s manželkou, vrátili se do svého dětského pokoje a spí pod policí se svou sbírkou angličáků. K životu jim stačí vyžehlená košile a plná lednice. Jen málokdo se ovšem k tomuto způsobu života dobrovolně přizná.

Před časem jste se v jednom rozhovoru zmínil, že lidé si obvykle do stresových situací sami nabíhají. Jak tento přístup změnit?

Je to podobné, jako když jdu s manželkou vybírat bundu. Vyberu ze stojanu tu, která se mi líbí, a ona mi řekne, že takových už mám doma pět. Podobně reagují lidi v situacích, jež by se daly řešit deseti různými způsoby. Oni volí stále ten stejný model − buď vybouchnou, nebo se urazí. Učím proto pacienty, aby se dokázali zastavit, podívat se na sebe z výšky a zkusit zvolit jinou cestu, třeba mlčet. Nebo se omluvit. Spousta lidí ale nechce nic měnit a řekne mi, že jim jejich přístup funguje. Pak se jich ptám, proč tedy sedí u mě. Častým zlem bývá i takzvaný teror příležitostí, kdy se lidé nechají zavalit prací. Pracuji nyní se slovenskou dívkou, která v krátké době vystřídala několik zaměstnání. Když ji přijmou, chce ukázat, že něco umí, a nechá se přetížit. Vydrží dva týdny, pak nastoupí únava, nesoustředěnost. Začne se stresovat, že nepodá odpovídající výkon, a skončí to depresí a nehybností. Nepomáhá jí ani, že přišla ze Slovenska, takže tu nemá kořeny a moc přátel.

Při své práci se setkáváte nejen s manažery, ale i s podnikateli. Jaké máte zkušenosti s klienty z rodinných firem?

Řeknu vám příběh jednoho pacienta, který vystihuje problémy, jež lidé v rodinných firmách zpravidla řeší. V rodině byli dva bratři, jeden vedl firmu a toho druhého si vzal k sobě, aby mu pomáhal. Nově příchozí bratr cítil velkou odpovědnost, aby nezklamal, tak se přetížil, objevila se u něj stresová porucha a skončil v nemocnici. Mám zkušenost, že v rodinných firmách jsou pracovní vztahy často pokřiveny nejrůznějšími pocity a křivdami, které jsou v těchto firmách přítomny.

Jakou strategii zvolit ve chvíli, kdy člověk zjistí, že jeho duše potřebuje "opravu"?

Je třeba upravit životní podmínky tak, aby ho méně stresovaly. I malé změny životního stylu mohou znamenat úlevu. Mám zkušenost, že 90 procent klientů, kteří změní svůj řád, nepotřebuje naordinovat léky. Dalším krokem je psychoterapie, která změní vnitřní strukturu člověka a jeho uvažování. Dokáže pak lépe nahlédnout své chování a může ho změnit. Obvykle to ale dopadá tak, že lidé raději chtějí rychlou pomoc v podobě léků. V současnosti můžeme předepsat okolo 30 různých antidepresiv, takže pro každého najdeme řešení, které funguje. Neplatí už také obecná pravda, že antidepresiva zhoršují sexuální prožívání. Mnohá ale na tuto stránku člověka nepůsobí. Já osobně mám k podávání léků poněkud ambivalentní vztah. Když začnou pacienti užívat léky, zbaví se úzkosti a nic už je nenutí jejich životní situa­ci změnit. Snižuje se tak i motivace absolvovat psychoterapeutická sezení, jež kromě toho, že stojí hodně peněz, vyžadují i disciplínu v docházce. Léky zařídí, že se pacient cítí lépe, samy o sobě ale neléčí. K dlouhodobě fungující léčbě je nutná i změna životní situace.

jarvis_59ef439f498e089682050101.jpeg
Martin Anders, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a lékař Psychiatrické kliniky Vše­obecné fakultní nemocnice v Praze
Foto: HN – Lukáš Bíba