Umělá inteligence změní společnost

Před 150 lety byli lidé nahnáni z polí do fabrik, nyní je potřeba je z těch fabrik zase dostat. Ale kam?

Ačkoliv je v řádcích výše dost nadsázky, ukazují na zásadní obavu dneška: co s těmi lidmi, které umělá inteligence připraví o práci, budeme dělat? Se shovívavým úsměvem se dnes díváme na historii před 150 lety, kdy dělníci ničili stroje, protože měli za to, že kvůli nim skončí v bídě a bez obživy. Stejně jako dnes, kdy čelíme Průmyslu 4.0, hrají prim emoce a obavy, co bude. A jaká je realita? Revoluce se nekoná, věci se mění průběžně a v rámci celku je vše funkční.

V průběhu celé historie zanikají jednotlivé profese a objevují se nové. Dnes se všichni budíme mobilem, dřív jsme používali budíky. Ještě před tím chodili ráno po ulicích pánové a dlouhými tyčemi klepali na okna.

Které pozice tedy pravděpodobně zmizí a které zůstanou? Zatímco práci lékaře můžeme v oblasti diagnostiky zčásti nahradit umělou inteligencí, sestru v nemocnici už ne. Sběr dat z různých zařízení a určení pravděpodobné diagnózy jsou totiž záležitostí inteligentní práce s daty. Tu můžeme přenechat "strojům" a lékař se může věnovat vysoce specializovaným činnostem, kde je jeho úsudek nenahraditelný. Péči zdravotní sestry ale pípající mašinkou nahradit nechceme, protože její úloha v péči o pacienty je zejména z emočního a sociálního hlediska nezastupitelná.

Už dnes, aniž si to připouštíme, přitom pracujeme s prvky umělé inteligence a predikce běžně. Mobilní telefony jsou pokročilé počítače s kamerou a čidly - mnohonásobně výkonnější, než byly stolní počítače před pár lety. A uživatel nemusí být IT specialistou, aby chytrý telefon dokázal používat. Ačkoliv programovat je umí jen pár lidí, zabalili jsme je do obalu, ve kterém jsou srozumitelné a přístupné téměř komukoliv. A toto je hlavní trend umělé inteligence - lidé se nebudou přizpůsobovat umělé inteligenci, ale umělá inteligence se bude přizpůsobovat lidem.

V současné společnosti jdou tak proti sobě dva transformační trendy a my postupně přijmeme a naučíme se maximálně využívat oba. Na straně jedné budeme postupně více a více rutinních činností nahrazovat algoritmy a ty pak balit do příjemné a snadno použitelné formy, na straně druhé poroste význam činností, kde bude důležitá sociální interakce a kreativita, kterou nahradit nedokážeme a nejspíš ani nechceme.

Průmysl 4.0 může být katalyzátorem, který povede i k růstu dělnických platů, po němž masivně volají odbory. S rozšířením automatizace a následným zvýšením výrobních kapacit bude jeden dělník obsluhovat ne jeden, ale třeba pět strojů. Poroste tím jeho přidaná hodnota, a tedy i mzda.