Máme tu výročí 17. listopadu 1989. S náručí květin na Národní třídě se k němu bude opět hlásit kdekdo. Včetně těch, kdo byli v inkriminované době na druhé straně barikády. Takže není od věci zhodnotit, do jaké míry to vlastně s odkazem 17. listopadu myslíme vážně. Jak na to? Nejlepší možná bude podívat se, jak se to v dnešním Česku má s naplňováním hesel, která se před 28 lety skandovala na demonstracích. A řekněme rovnou, že to nebude pohled nijak zvlášť potěšující.

Třeba takové heslo "Konec vlády jedné strany". V listopadu 1989 panovala shoda, že se vláda jedné partaje, které ostatní dělají pouze křoví, jaksi neosvědčila. Dnes se k myšlence na vládu jedné strany, pardon hnutí, vracíme, a to za široké, ba celospolečenské podpory. Premiér − ANO. Vláda − ANO. Šéf sněmovny − ANO. Jaký že to problém?! Sarkastik by řekl, že už chybí jen ustanovení vedoucí role ANO ve společnosti (což by šlo zařídit třeba referendem, ale radši nenapovídat).

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se