Digitální heroin zabírá i na rodiče

Nápor všudypřítomných digitálních technologií nemění z gruntu jen ekonomiku či (v zemích pružnějších, než je ta naše) veřejnou správu. Lavina snadno dostupných lákadel umí pěkně zamávat i s rodinným životem. Rozhodně však neplatí, že zdrojem problémů jsou jen nebo primárně děti. Ty jsou samozřejmě nejohroženější, na jejich chování je však často možné jako pod zvětšovacím sklem sledovat chyby a zlozvyky starších generací. Že se i špatné vzorce chování "dědí", přitom samozřejmě není žádná novinka.

Nářky na mládež, která tráví všechen čas u počítače nebo s lesklými dotykovými obrazovkami všeho druhu, tak často nemíří k jádru věci. Opomíjí vzor rodičů. Generace, která nyní vychovává své děti, se přitom s počítačovou vlnou setkala už v dětství nebo v letech dospívání a dozrávání, a měla tak šanci vypěstovat si protilátky. Ovšem smartphone je svou víceúčelovostí a dostupností takřka každý okamžik ještě zrádnější. Kdo nemá sebekázeň a protilátky, je náchylný sahat po mobilu a tabletu každou vhodnou i nevhodnou chvíli. Když frekvence přesáhne určitou mez, je už celkem jedno, jestli řeší pracovní mail, nebo se snaží prokousat do dalšího "levlu" až moc povedené oddechové hry.