Pěvkyně Sumi Jo, která se stala předvojem jihokorejského hudebního zázraku, vystoupí v Praze

Ve světě klasické hudby je o Jižní Koreji slyšet čím dál častěji. Mladí hudebníci z této země v uplynulých třech letech vyhráli mezinárodní klavírní soutěže včetně Van Cliburnovy či Chopinovy. Jihokorejská houslistka předloni zvítězila v Soutěži královny Alžběty v Bruselu. A třikrát byli Jihokorejci úspěšní také na české Mezinárodní hudební soutěži Pražského jara − v oborech klavír, flétna a klarinet.

Jakýmsi předvojem jihokorejského hudebního zázraku se již před lety stala koloraturní sopranistka Sumi Jo, kterou tuto neděli v pražském Rudolfinu doprovodí orchestr PKF − Prague Philharmonia. Ještě v 80. letech byla pěvkyně neznámá, dnes, v pětapadesáti letech, patří k celosvětově nejprodávanějším interpretům klasické hudby.

Pro úspěch svůj i krajanů má jednoduché vysvětlení. "Asijští studenti a zvlášť Jihokorejci vědí, že musí tvrdě pracovat, aby obstáli v konkurenci evropských a amerických dětí," říká v rozhovoru pro HN. "Jsou přesvědčeni, že profesionálními hudebníky se stanou, jen když budou celé dny cvičit."

Sumi Jo je toho důkazem. Její matka byla talentovaná pěvkyně, kariéru jí však v 50. letech minulého století utnulo politické dění v Koreji. Alespoň tedy k opeře odmalička vedla dceru. Ve čtyřech letech začala Sumi Jo hrát na klavír a několik roků nato již cvičila osm hodin denně. "Bylo to pro mě normální, protože jsem si zvykla už jako malá," krčí rameny.

S hlasem pracovala od šesti let. Když bylo Sumi Jo devatenáct, matka ji poslala do Říma na Akademii svaté Cecilie. Toho času v Evropě, natož v Itálii, klasickou hudbu studovalo jen málo Asijců. "Poslali mě do Evropy samotnou, s minimem peněz," vzpomíná. "Nemyslela jsem ani tolik na to, jak být úspěšná, nýbrž jak přežít. Po škole jsem se hodlala vrátit do Koreje. Ale věděla jsem, že mám talent, a byla jsem ochotná dřít. Podařilo se mi vyhrát pár pěveckých soutěží a dál už mi asi přál osud," vzpomíná.

V Evropě dnes slovo Korea asociuje zejména politické napětí okolo severokorejského jaderného programu. Sumi Jo se sama označuje za apolitickou osobu, přesto se také jí politika někdy dotkne. Například když pěvkyni čínské úřady začátkem letošního roku zrušily několik koncertů v rámci diplomatické roztržky s Jižní Koreou.

Sumi Jo by prý ráda přispěla k tomu, aby napětí uklidnila, ví ale, že může udělat minimum. "K politice se veřejně vyjadřovat nechci. Ale jsem držitelkou titulu Mírový umělec UNESCO a zpívám spoustu charitativních koncertů, protože jsem přesvědčená, že umělci mohou udělat svět lepším," říká a dál obecně hovoří o nutnosti "stavět mosty" mezi oběma Korejemi, Čínou a Japonskem.

Spolu s PKF pěvkyně naposledy účinkovala vloni v červnu ve Foru Karlín, kde orchestr uvedl Mendelssohnovu symfonii Lobgesang. Tehdy byla Sumi Jo jednou ze tří sólistek, které doprovázel sbor.

Tuto neděli všechny zraky spočinou na ní. Na programu má Sumi Jo čtyři Mozartovy árie a proslule náročnou, téměř třináctiminutovou árii Zerbinetty z opery Ariadna na Naxu skladatele Richarda Strausse. "Zařazuji ji málokdy, protože vím, jak při ní budu trpět. I Mozartovy árie jsou těžké, všechny ve vysokém rejstříku. Musím doufat, že ten den budu ve formě, protože při takovém programu je potřeba odvést nejvyšší možný psychický i pěvecký výkon," avizuje.

Pomůže jí prý jedna věc − fakt, že na jevišti stane šéfdirigent orchestru PKF Emmanuel Villaume. "Patří k mým nejoblíbenějším. Byl u toho, když jsem debutovala ve Francii. Rozumí tomu, co pěvci potřebují. Účinkovat právě s ním je velké štěstí," dodává Sumi Jo.