Praha, město, které obyvatele zocelí

Kdo by nechtěl bydlet v Praze, podle statistiků v šestém nejrozvinutějším regionu Evropy, ve městě, které v poměru hrubého domácího produktu na obyvatele předstihlo Paříž, Stockholm či Vídeň? Kdo v ní bydlí, ví, že má Praha svoje specifika, kterými se výše zmíněná města nevyznačují. Například že každý obyvatel musí svým potomkům vysvětlit, že když se budou chtít od rodičů odstěhovat, musí vyhrát ve sportce či založit úspěšný start-up. S normálním platem si byt nikdy nekoupí. Ti, kteří mají to štěstí a bydlí, zase zjistí, že se musí po Praze i pohybovat, což mnohdy vyžaduje takřka nadlidské schopnosti.

Pro začátek musí nastudovat, přes který most je možné chodit či jezdit, protože většina z nich je v dezolátním stavu.

Pokud někdo nemiluje koupání v ledové vodě, je lepší zůstat na jednom břehu, případně využívat most Karlův, který možná nesplňuje nejnovější technické normy, ale aspoň drží. Uzavření lávky ve Stromovce lze vyřešit vysokými holinkami a přebroděním, uzávěra Libeňského mostu si ovšem žádá pečlivé nastudování trasy.

Ti, kteří ještě stále trvají na tom, že se po Praze budou pohybovat autem (přes existenci modrých zón, které pohyb autem v podstatě znemožňují), by měli vyrazit s předstihem, nejlépe ve tři ráno, protože v normálním čase se přes zácpy nikam nedostanou. Pokud náhodou narazí na volnou ulici, tak jen proto, že jde o slepý úsek, na který řidiče upozorní vhodně umístěná značka zhruba 200 metrů před uzávěrou (což je případ právě Libeňského mostu).