Na výuce kriminalistiky jsou přitažlivé reálné kauzy, říká učitel, který zkoumal pád Jana Masaryka

Čtyřhodinová přednáška o kriminalistické dokumentaci, která je ještě ke všemu hned po obědě, nepředznamenává žádnou velkou aktivitu studentů. Prostě klasické načerpání sil před odpolední smrští cvičení. Na přednášky kriminalistiky, které na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze vede Jiří Straus, ale studenti chodí rádi. A to přesto, že je nečekají žádné moderní technologie. Aby je profesor zaujal, stačí mu počítač a dataprojektor.

Když totiž promítá na plátno plánek, který při vyšetřování smrti českého skladatele Karla Svobody vytvořili jeho kolegové, všichni studenti mají zvednuté hlavy, upřeně sledují kresbu a je naprosté ticho. Napjatě poslouchají popis místa činu vycházející z náčrtku. Asi jen málo z nich zaznamená, že jim profesor právě předává "nudné" zásady, které je nutné dodržovat při vytváření dokumentací. "Po prozkoumání polohy a vzdálenosti zbraně od mrtvoly a následnými znaleckými experimenty jsme došli k závěru, že šlo opravdu o sebevraždu," dodává Jiří Straus. V tu chvíli to začne mezi posluchači šumět.