Nárok lidu na Ester Ledeckou

Miroslav Bureš, šéf rozhlasových sporťáků, se minulý týden na webu iRozhlas.cz ostře pustil do lyžařky Ester Ledecké. Ještě předtím, než šokovala svět svou zlatou jízdou na super G, jí vytkl přístup k novinářům během olympiády. Stručně řečeno − Ledecká se před závody nechtěla s redaktory osobně bavit, její tým doporučil posílat otázky mailem. Bureš míní, že se to "může proti vycházející hvězdičce obrátit" a že podobný přístup jiní sportovci nemají, přitom "je tu celá řada těch, kteří by si to na rozdíl od Ledecké mohli dovolit díky tomu, co už dokázali". Podle rozhlasového redaktora to novinářům může být jedno, ale jde přece o fanoušky a sponzory, "kteří se právě od novinářů o své oblíbenkyni nemají šanci prakticky nic dozvědět".

Za prvé, dokonce i v současném mediálním světě se každý může rozhodnout, kdy a za jakých okolností se bude bavit s novináři. Pokud Ledecká cítí, že by jí poskytování rozhovorů narušovalo koncentraci před závodem a připravovalo ji o čas na trénink, je to její věc. Každý sportovec je jiný a je chybou na Ledeckou automaticky uplatňovat zkušenost s jinými závodníky. Bezesporu má ve smlouvách různé povinnosti, včetně vystupování v médiích, ale upřímně pochybuji o tom, že by se zároveň zavázala vyhovět vždycky a všem bez ohledu na další okolnosti.