České lodě se plaví na Antarktidě i v Grónsku

V osmdesátých letech bratři Novotní závodili na plachetnicích, a protože v tehdejším Československu toho nebylo moc k sehnání, začali si na své lodě vyrábět příslušenství sami. "Protože jsme na našich lodích vyhrávali, lidé po nás toto vybavení poptávali, a tak jsme si zařídili živnost," vzpomíná na úplné začátky Tomáš Novotný, spolumajitel firmy Marine.

Když pak v roce 1991 zakládali společnost Marine, měli v plánu především dovážet nafukovací čluny a lodní motory a pokračovat ve výrobě drobného příslušenství. Dnes vyrábějí zhruba 750 hliníkových lodí ročně a vyvážejí do desítek zemí světa.

Přitom s výrobou lodí začali jen kvůli obrovské poptávce během povodní na konci devadesátých let a na začátku nového tisíciletí v Česku. "Hasiči při povodních zjistili, že nafukovací čluny jsou dobré, stabilní a skvělé na záchranu lidí. Ale když se dostanou do míst, kde jsou zaplavené cesty a ploty nebo dopravní značky koukají z vody, čluny se o ně mohou rozříznout. Mimochodem nejhorší je značka hlavní silnice, která má špičku nahoru. Záchranářům se několikrát stalo, že se plavidlo rozřízlo. Ono to nevadí, člun dojede, ale už ho nejde dál používat a musí se opravit. A tak přišli hasiči s tím, jestli bychom nemohli dodat nějaké kovové loďky, kterým by to nevadilo," vypráví Novotný.

České lodě se plaví na Antarktidě i v Grónsku

Další 3
fotografie

Tehdy dováželi čluny z Kanady, které hasičům na práci vyhovovaly. Jenže dodávka zboží až ze zámoří trvala několik měsíců a to už bylo po povodních. Nejrychlejší způsob, jak v budoucnu rychle reagovat na náhlou poptávku, byl tak paradoxně ten nejsložitější − hliníkové lodě vyrobit v Česku.

Zájem mají rybáři z celého světa

Nejdříve Novotní odjeli do Kanady, kde se dohodli s tamním výrobcem, že jim bude dodávat součástky a oni lodě jeho značky v Česku smontují. Tak se celý proces urychlí. Postupem času do výroby přidávali i své modely. Dnes prodávají zhruba třicet modelů lodí, i když základních trupů je jen patnáct − čluny se od sebe liší především interiérem.

Tyto lehké hliníkové loďky dříve nejčastěji kupovaly záchranné sbory a různé profesní organizace. V současné době se situace obrátila a o nákup mají zájem především rekreační uživatelé. "Z devadesáti procent jsou našimi zákazníky rybáři nebo lidé, kteří mají chalupy a potřebují lodičku, která je někam doveze a nebude se muset nějak zvlášť udržovat. Když na podzim skončí sezona, tak ji jen převrátí dnem vzhůru a nechají ležet u své chalupy," popisuje Novotný.

Postupem času začali dokonce české čluny vyvážet do celého světa a podle Novotného slov až devadesát procent produkce putuje do ciziny. "Je zajímavé, že se nám daří v zemích, kde se daří i škodovce. Jde nám to dobře v Německu, ve Velké Británii a Skandinávii a to jsou zároveň země, kde jsou oblíbená i česká auta. Naši distributoři reklamu, kterou Česku dělá ve světě Škoda Auto a obecně český automobilový průmysl, používají," dodává Novotný.

Následně ale přiznává, že především v přímořských zemích si důvěru pracně získávali. Tamním prodejcům se nechtělo věřit, že by lidé v zemi, kde žádné moře nemají, dokázali vyrobit loď, která zvládne vlny a slanou vodu. Nicméně dnes prodávají lodě například i do Itálie nebo Španělska. Ty nejpozoruhodnější destinace, kam se české hliníkové loďky podívaly, se ale nenachází ve slunném Středozemí nebo někde v tropech.

"Nejzajímavější dodávky jsme měli dvě. Jednou bylo vybavení polární stanice na 

Antarktidě, kam jsme dodávali dva nafukovací a dva hliníkové čluny pro české vědce, kteří tam jezdí na výzkumy a potřebují lodě, aby se mohli přesunovat z místa na místo," vzpomíná Novotný.

Překvapivá poptávka přišla také z Grónska, kam putoval kontejner s dvanácti loděmi. "Měli jsme pocit, že jsme tam prodali víc lodí, než tam žije lidí," směje se Novotný.

Sestavení lodi jako papírová skládačka

Hliníkové čluny se vyrábějí v Novém Městě nad Metují. Celý výrobní proces začíná v takzvané přípravně. Zde se tvarují a řežou jednotlivé díly, ze kterých se pak loď skládá, a to doslova. Zjednodušeně by se totiž dalo říci, že vyrobit loď je jako lepit skládačku z papíru. Jen s tím rozdílem, že jednotlivé části se nelepí, ale nýtují. Stejná technologie se používá například u letadel. Díky tomu hliníková konstrukce odolá i vysokým mrazům.

"Všechny komponenty, které se dají vyrobit z plechu, ze dřeva, z překližek nebo z plastů, jako například plexisklo, si děláme sami," vysvětluje hned na začátku vedoucí výroby Jan Kašpar. Větší díly si pak nechávají řezat u jiných firem, protože stroje na řezání tak velkých kusů má jen několik podniků v republice.

Montáž probíhá ručně. Zrovna když jdeme kolem, dvojice mužů sestavují malé loďky, které jsou jedněmi z nejvíce prodávaných. Rozestavěných člunů stojí naráz v hale šest, jeden už se koupe ve zkušebním bazénu, zatímco u jiného vidíme teprve všechny díly volně ležet vedle sebe. "Když budeme mluvit jen o montáži, výroba této lodičky trvá zhruba čtyři hodiny," doplňuje Kašpar. Větší lodě pak ve dvojici zvládnou šikovní montéři postavit za osm hodin. Paradoxně někdy bývá horší vyrobit jednotlivé díly. "Někdy je to složité. Dělají se na strojích, kde jsme omezeni jejich rychlostí," vysvětluje Kašpar.

Kromě trupu muži dovnitř nýtují lavičky a další příslušenství podle typu lodi. V samostatné menší hale ještě před tím nalepují na interiérové doplňky speciální polstrování.

Klíčové je být při práci přesný. Jednoduše proto, že do lodi se nesmí dostat voda, a tak do sebe musí vše dokonale zapadat. Lodě se proto ihned po montáži testují, zda je vše v pořádku. Člun se ponoří, zatíží a půl hodiny se čeká, zda do něj nezatéká.

Práce vyžaduje skvělou zručnost a pečlivost. Proto mají v Novém Městě nad Metují někdy problém sehnat člověka, který by skládání a následné nýtování lodě skutečně zvládal. Kašpar dokonce vypráví, že občas nově přijatý člověk podá výpověď už první den o polední pauze.

Potopit člun je takřka nemožné

Než se nový model dostane do výroby, předchází tomu dlouhé vymýšlení a testování. Tomáš Novotný coby exportní ředitel se nechává inspirovat mimo jiné poptávkou zákazníků z celého světa. Vývoj nových lodí je pak práce mnoha lidí. Když se vyvine prototyp, testuje se, zda je možné jej potopit. I malá hliníková loď by měla být nepotopitelná. "Souvisí to s přísnými evropskými normami, které hovoří o tom, že když se loď celá zaplaví vodou, musí se změnit v záchranný ostrůvek, který unese lidi až do počtu maximální posádky, která musí zůstat sedět a neměla by být ponořená víc než jen po pás ve vodě," vypráví Novotný. Zajišťuje se to tak, že i ty nejjednodušší loďky mají lavičky kompletně vypěněné polystyrenem a jsou pevně spojené se člunem. Když do lodě nateče voda, polystyren ji nadále nadnáší.

Ceny hotových člunů se pohybují od 25 tisíc až po 350 tisíc korun. Záleží na velikosti, tvaru i interiéru. Na zakázku lodě většinou nedělají, protože výroba trupu se vyplatí jen od velkého množství, i když vnitřní část člunů lze upravit podle přání zákazníka. K lodi je potřeba dokoupit si motor. Pokud tedy člověku nestačí pádlo.

Díky této práci propadlo plavbám hned několik zaměstnanců Marine, takže společně některé modely například testují. "Na vodní nádrž Rozkoš si dáme několik našich člunů a všichni na nich jezdíme. Před rokem si dodělali řidičák na loď i ti, kteří ho neměli − dokonce i děvčata v kanceláři. Ta sice neměla potřebu si průkaz dělat, ale šéf rozhodl, že pokud lodě prodávají, tak je musí umět i řídit," vypráví Kašpar.

Dříve se na většině českých přehrad s motorovými čluny jezdit nesmělo, dnes už je to možné, a tak plavba není problém. "Nedělá to žádnou ekologickou zátěž, protože v motorech jsou vstřebatelné ekologické náplně. Navíc plutím po přehradě vodu provzdušňují a ztěžují tím podmínky pro život sinicím, které tam nechceme," vysvětluje Kašpar.

Přestože je pro Tomáše Novotného jeho práce tak trochu koníček, na poslední otázku, a to kam jezdí na dovolenou, odpovídá, že manželka by ráda k moři, on ale raději volí dovolenou na horách. Vody a plaveb si prý užije za celý rok pracovně až dost.

MARINE výroba lodí