Výjimky na drahé léky mají smysl, ale nejsou řešením do budoucna

Nese-li něco označení "mimořádné", pak by se to mělo také mimořádně, tedy spíše výjimečně používat. To platí i v případech, kdy speciální paragraf umožňuje žádat pojišťovnu o úhradu léku, který jinak pro pacientovu diagnózu proplácen není.

Při zařazování každého nového léku na seznam těch, které hradí pojišťovny, se stanovují tzv. indikační omezení. Ta definují, na které diagnózy může mít lék skutečně významné účinky odpovídající nákladům na něj. Indikační omezení obvykle přesně vymezují podskupinu nemoci (například různé typy rakoviny prsu) a pacientů, a to i pomocí ukazatelů, jako je třeba genová výbava jednotlivce a téměř vždy dosavadní léčba. U léků, které stojí pro jednoho pacienta od stovek tisíc po miliony korun za rok, ale nelze jinak. Obdobný postup používají všechny rozvinuté evropské země.