Praha jako zdroj černého humoru

Z pražského magistrátu a potažmo Prahy jako takové se postupně stal předmět těžkotonážních vtipů. Nelze se divit. Padlá lávka v Troji, uzavírky mostů, katastrofální provedení rekonstrukce žižkovské dopravní tepny, debata o budování metra nebo vlaku na letiště, ze které vzejde nákup dvou (!) nových autobusů… to vše a mnoho dalšího budí ze všeho nejvíc zoufalství. Všichni přitom ještě máme před očima bombastické billboardy dua Babiš−Krnáčová, jak to "prostě" zařídí. Bez čárky jakéhokoliv závazného programu na papíře. Nyní to zní jako velmi černý humor.

Jenže je to vážná věc. Nejen pro Pražany. Při strategické váze Prahy pro vývoj celého Česka je zřejmé, že debakl Prahy by byl debaklem celé země. Praha může Česko vytáhnout mezi dynamické a inovativní státy, nebo srazit do rýsující se technologické zaostalosti a provinčnosti. Úpadek (samo)správy Prahy tak není jen problémem magistrátu, ale také vizitkou vlády, jakož i poslanců a senátorů zvolených v hlavním městě. V nejvyšší vládní i parlamentní politice je Praha bohužel spíše černou ovcí, které se "mydlí schody", než místem, kde je třeba uplatnit spolupráci a synergii přes hrany různých úrovní politiky i různých politických subjektů. Je sice pravda, že dnešní vedení Prahy je obtížný partner. Nicméně skutečná konstruktivní politika začíná právě tam, kde končí bezproblémová názorová shoda. Je třeba racionálně pracovat právě za touto hranicí.