Neviditelné miliardy za léčbu "zdarma"

Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, říká Listina práv a svobod. Bezplatná zdravotní péče ovšem neznamená, že také půjde o péči nejlepší nebo nejmodernější. K té se pacienti proto snaží dostat jinak, přičemž nedílnou součástí této snahy jsou i přímé platby, které jsou v tuzemském systému na hraně zákona nebo i za ní. A je jedno, jestli jde o sponzorské poplatky ambulancím, o platby do nadací nemocnic za lepší ortopedické náhrady, platby za oční čočky nebo o jasně nelegální přímé "všimné" do kapes lékařů. V tzv. šedé zóně nadstandardů, které již dávno nezahrnují pouze pokoj se sociálním zařízením a televizí, se ročně protočí desítky miliard korun.

Navzdory této praxi se většina politiků tváří, že zdravotnictví je v plné kvalitě zdarma pro všechny. A když se někdo pokusí nadstandardy legalizovat, naráží na problémy. V roce 2011 se pokusil nadstandardy dostat do zákona tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, Ústavní soud však o dva roky později označil tento pokus za nezákonný. Nenapadl však přímo existenci nadstandardní péče, ale zvolenou legislativní formu. V roce 2015 Senát zamítl další návrhy, které by umožňovaly oficiální platby pacientů. Tento stav trvá dodnes.