Rychlý internet pro Česko podle plánu EU, který se má uskutečnit již za dva roky, je zatím na hranici reality a utopie

Už za dva roky má mít polovina domácností v Česku internetové připojení s novou rychlostí 100 megabitů za sekundu. To je dost na to, aby se tři lidé zároveň dívali na video v dokonalé kvalitě 4K nebo aby si film ve stejném rozlišení stáhli za pár minut. Všechny domácnosti, nejen ve velkých městech, ale třeba i na samotách v Beskydech, by pak měly mít připojení s rychlostí alespoň 30 Mbps. Určuje to plán Evropské unie, ke kterému se připojila i Česká republika.

Splnění plánu je podle oficiálních statistik Evropské komise blízko. Internet s požadovanou základní rychlostí 30 Mbps už je v Česku v dosahu 88,6 procenta domácností.

Ve skutečnosti je ale ideál rychlého internetu v každé vesnici zatím realitě vzdálený. Rychlost, kterou teď mají Češi k dispozici, je v nejlepším případě poloviční, než vyžaduje Evropská unie. A nejsou v tom sami. V závislosti na zdroji dat není tuzemský internet tak špatný. Například podle společnosti Akamai, která zajišťuje přenos až třetiny dat na webu, patří Česku osmá příčka v Evropě s podobným výsledkem, jaký má Velká Británie.

Průměrné rychlosti však nevypovídají o celé skutečnosti, podobně jako třeba výše průměrné mzdy. V rozvoji internetu má Česko dluh, který pochází z dob monopolu Českého Telecomu z počátku století.

Byrokratická brzda

Operátoři, odborníci i zástupci státu se shodují, že pro zajištění rychlého připojení do dvou let pro všechny obyvatele je nejdůležitější budovat optické přípojky. Význam optické infrastruktury, která zaručí rychlý přenos dat, poroste i dál. Do roku 2025 mají mít všechny domácnosti v Evropské unii připojení s minimální rychlostí 100 Mbps.

Budování optických sítí je nákladné, největší měrou se na tom podílejí zemní práce, zdržení však vzniká ještě předtím, než se začne kopat. Položení optických kabelů v Česku vyžaduje desítky razítek různých úřadů. To by se mělo změnit. Zlepšení v této oblasti chystá ministerstvo průmyslu a obchodu. "Například projednávaná novela zákona o urychlení výstavby liniových staveb obsahuje opatření, která − pokud je parlament schválí − mohou zrychlit výstavbu optických sítí až o rok," tvrdí Ondřej Malý z ministerstva.

Pomoci by měla také změna podmínek pro čerpání dotací na budování rychlého internetu v místech, jež zatím připojení k internetu nemají. Stávající podmínky diskriminovaly regionální poskytovatele internetu, i to se má změnit. Situaci už léta kritizují odborníci a malí poskytovatelé internetu, kteří zajišťují připojení pro největší skupinu uživatelů. To, že více než čtvrtina domácností využívá služeb lokálních firem, je přitom důsledek chování monopolního Telecomu. Pomalé zavádění rychlého internetu přes telefonní linky (ADSL a VDSL) vedlo k masivnímu rozšíření wi-fi připojení.

Optimističtí operátoři

Většina poskytovatelů internetu v Česku slibuje výrazné zrychlení internetu, tak aby se cíl Evropské komise podařilo naplnit. Společnost Česká telekomunikační infrastruktura (CETIN) zajišťuje provoz sítí xDSL, postavených na tradiční telefonní infrastruktuře. U modernější technologie VDSL hlásí průměrnou rychlost 46 Mbps. Tato technologie je přitom dostupná až pro 70 procent domácností v Česku.

"Před třemi lety jsme zahájili sedmiletý investiční plán za 22 miliard korun, v rámci kterého zrychlujeme připojení k internetu. Abychom to zvládli, musíme zkrátit vzdálenosti mezi technologiemi na ulicích a domácnostmi − zkrátit dlouhé kabely," vysvětluje Tereza Gáliková, tisková mluvčí společnosti Česká telekomunikační infrastruktura.

Pozitivní čísla uvádí také UPC, využívající technologii koaxiálního kabelu, který původně sloužil pouze pro přenos kabelové televize. Zákazníci v síti UPC dosahují rychlosti stahování průměrně 136 Mbps. K síti UPC se přitom může připojit více než třetina českých domácností. Další statisíce domácností jsou v dosahu lokálních poskytovatelů s optickými sítěmi, jako je mladoboleslavský Dragon Internet nebo kralupský KnVNet s rychlostmi v řádech stovek megabitů za sekundu.

Trend skokového zrychlování se ale nedotkl nejpoužívanější technologie pro připojení k internetu v Česku − wi-fi pojítek. Za posledních pět a více let se však nabídka a ceny příliš nezměnily. Nejčastěji se dá pořídit wi-fi připojení s maximální rychlostí 20 až 30 Mbps a průměrná rychlost stahování naměřená v únoru na serveru DSL.cz byla pouze 15 Mbps. Wi-fi technologie může zvyšovat rychlost, ale poskytovatele ke zkvalitňování služby nic netlačí − působí většinou v oblastech, kde nemají konkurenci. Zvyšování rychlostí xDSL služeb to ale může změnit.

Možnosti versus realita

Oficiální údaje Evropské komise říkají, že internet s rychlostí 30 Mbps může používat devět z deseti domácností v republice, a operátoři se chlubí dostupností rychlého internetu pro masy. Praxe ale říká, že podmínky neplní ani země s nejrychlejším internetovým připojením v Evropě. V Norsku dosahují uživatelé podle společnosti Akamai průměrné rychlosti stahování dat 23,5 megabitu za sekundu, v Česku a ve Velké Británii je to 16,8 procenta. Seznam.cz uvádí, že většina domácností v Česku se k internetu připojuje rychlostí nižší než 10 megabitů za sekundu, tedy třetinou toho, čeho chce dosáhnout Evropská unie.

Nejpřesnější pohled na to, jak se liší uváděné možnosti a reálná rychlost internetu, nabízí nezávislé testování kvality mobilních sítí společností P3. V posledním měření z října 2017 vyšel nejlépe T-Mobile. Ve velkých městech dosáhlo 90 procent připojení rychlosti alespoň 9 Mbps. Na druhou stranu, 10 procent měření přineslo rychlosti přes 60 Mbps.

Rozdíly oficiálních dat o dostupnosti rychlého internetu a výsledků měření mají několik vysvětlení, ale jedno má největší váhu. Zatímco oficiální data uvádějí maximální rychlost dostupnou v rámci dané technologie, reálně dosahované rychlosti bývají výrazně nižší. Například O2 nabízí u nejnižšího tarifu ADSL rychlost "až 20 Mbps", reálná rychlost přípojek vzdálených od ústředen se však počítá v jednotkách megabitů za sekundu.

Do hry vstupuje také takzvaná agregace − maximální dostupnou rychlost v dané oblasti sdílí větší počet uživatelů a ve špičce se musí podělit o dostupný prostor. To platí pro služby xDSL i pro mobilní data. U kabelového internetu nebo optiky bývá agregace znát méně díky velké celkové propustnosti sítě.

Další důvod, proč jsou naměřená data pomalejší, spočívá v tom, že velká část uživatelů nechce platit za dražší verze připojení a spokojí se s pomalejší verzí. To platí zejména pro domácnosti s nízkými příjmy, které mohou rychlý internet oželet.

Za nízkou rychlost připojení mohou částečně i sami uživatelé. Služby měření rychlosti využívají často uživatelé, kteří se potýkají s technickými problémy. V případě služeb Seznamu nebo Akamai probíhá měření automaticky, když uživatel přehrává video z internetu nebo stahuje data. Toto měření ale nebere v potaz možnost, že stejný uživatel využívá souběžně další služby, které linku vytěžují. O připojení v domácnostech se navíc dělí hned několik zařízení. Omezení představují v řadě případů samotná používaná zařízení, staré routery nebo tablety.

Alternativa skoro bez drátů

Pro potřeby Evropské komise se jako rychlý internet pro domácnosti bere pouze fixní připojení. Největší pokrytí republiky rychlým internetem však nabízejí mobilní operátoři. Pokročilý signál LTE už pokrývá 99 procent populace a 91 procent území. Díky podmínkám aukce kmitočtů pro vysokorychlostní mobilní internet museli operátoři navíc přednostně pokrývat odloučené oblasti, nejen velká města.

"Ze statistik měřiče Netmetr je patrné, že ambici pro splnění cíle 30 Mbps pro všechny domácnosti má mobilní připojení. Vidíme ale také, že ve spojení s prostředky Evropské unie na výstavbu sítí projevují ochotu investovat do zrychlování infrastruktury i fixní operátoři," hodnotí situaci Jaromír Novák, předseda Českého telekomunikačního úřadu.

Rychlé LTE však má své limity. Nejrychlejší jsou mobilní datové sítě v centrech velkých měst, kde funguje vyšší kategorie s označením LTE-Advanced s dosažitelnou rychlostí stahování přes 100 Mbps. Mnohem větší problém při využívání LTE však představují datové limity pro běžné telefonní tarify. U LTE instalovaného napevno, a ne v mobilu, operátoři nabízejí i neomezený datový provoz, pak ale hrozí, že narazí na nedostatečnou kapacitu přenosové sítě. Ještě vyšší nároky na datové přenosy budou mít chystané sítě 5G, plánované na rok 2020. A tím se i bezdrátový internet vrací k závislosti na pomalu budovaných optických sítích.