Mýto: šance státu, jak se znemožnit

Když zlatokop brání obzvlášť vydatné rýžoviště před tím, aby ho převzal "nájezdník", sáhne po jakémkoliv prostředku. Logicky, k dalšímu takovému nalezišti se už nejspíš nedostane. S touto optikou vypůjčenou z dob zlaté horečky lze urputnou snahu společnosti Kapsch zrušit tendr na nového provozovatele mýtného systému pochopit. České dálnice jsou pro rakouskou firmu zdrojem, jehož vydatnost neměla široko daleko obdoby, a proto dělá cokoliv, aby přiživila naději, že se u něj udrží.

Proto rozebírání argumentů Kapsche moc smyslu nemá. Jeho lidé vytáhnou cokoliv, i tak zjevně absurdní záminku, jako že jeden z účastníků − nikoli sám Kapsch − dostal zadávací dokumentaci se začerněnými osobními údaji. Že takto drobná změna nemá na výsledek soutěže ani nejmenší vliv, a už vůbec ne na nabídku Kapsche, který má údajů o provozu systému mnohem více, než bylo na rozdaných flashkách, nehraje roli. Pro pár miliard se každý zesměšní rád. Kdo se nesmí zesměšňovat, je šerif, jehož úkolem je vykolíkované naleziště poté, co prvotní zábor vyprší, předat novému oprávněnému nájemci. Už proto, že z jeho výnosu bude placen. V našem případě jde o stát, který ale dělá všechno pro to, aby k smíchu byl a ještě přišel o miliardy. To když sám zaviní, že naleziště bude roky ležet ladem, respektive mýto nebude nikdo vybírat. Vládnoucí ANO ani jeho už skoro zaslíbená nevěsta ČSSD se přitom nemají na koho vymlouvat. Na to jsou u moci už příliš dlouho.