O rozdělené tekuté postspolečnosti

Voda hraje v bájesloví národů vždy velice důležitou roli. Vody v těchto mytologiích, sumerskými počínaje přes monoteistické a severskými konče, byly vždy symbolem prvotního chaosu. Aristoteles by řekl tvůrčí potencí, těhotným prázdnem, ze kterého povstávají (nebo jsou vyvolávány) další formy.

Svým způsobem to platí i o dnešku. Sociolog Zygmunt Bauman, autor knihy Tekutá modernita, napsal v jejím úvodu: "Současnou dobu můžeme chápat jako proces 'zkapalňování', jako proces tavení pevných látek. Zatímco ve fázi těžké (pevné) modernity byly tradiční pevné látky (např. tradiční vazby, víra, zvykové právo) nahrazeny novými a zdokonalenými pevnými tělesy (např. racionální právo), v současné fázi modernity − v tzv. tekuté (lehké) modernitě − se již pevná tělesa pouze rozpouštějí… Síly způsobující tekutost se přesunuly od 'systému' ke společnosti, od politiky k 'politice života' − sestoupily z 'makroúrovně' na 'mikroúroveň' společenského soužití." Tolik Bauman v knize sepsané v roce 2002.

K tomu tedy ještě přidejme změny, které přinesla doba digitální. Díky internetu v mnoha smyslech zkolabovala vzdálenost, svět má zbrusu novou neurální síť, kterou komunikuje okamžitě napříč celou planetou. Internet dnes spíše představuje (zárodky) organismu než organizace. Donald Trump s námi skrze Twitter komunikuje napřímo, Čech může sledovat zápas házené v jižním Japonsku. Baumanova tekutá neboli likvidní doba ještě "zlikvidněla".

A dále si přičtěme skutečnost, že tak, jak se modernita roztavila v tekuté modernitě na mikroúrovni, děje se to samé i s postmodernou. Fake news? Vědě se nedá věřit? Žádné hodnoty nejsou svaté nebo hodnotnější než jiné? Dekonstrukce původních hodnot? Není právě toto kdysi tak občerstvující a honosná postmoderna, která teď pouze prokapala, roztekla se až na úroveň bulváru? Taková tekutá, osobní, všeobecná postmoderna.

Naše doba zažívá i jiné druhy fluidity. Ve světě se žhavě probírají otázky nejednoznačnosti pohlaví. Hranice států se ztenčují − zde v Evropě mizí téměř úplně. Padají bariéry mezi klasickou rolí muže a ženy. Firmy jsou větší než státy.

Společnost je ekonomičtější a ekonomika je likvidnější, tekutější než staré hodnoty. Monetizace − rostoucí dominance peněz − je stále větší součástí našeho života (filozof Jan Sokol dává k lepšímu, že babička používala peníze jen dvakrát ročně, na daně a sůl). Skrze peníze jsme spojeni s každým, kdo je používá. Peníze − tekutina společnosti, její krev. V angličtině se měně říká currency, tedy tok, oběživo. Peníze jsou ty tvořivé vody, ze kterých povstávají firmy a posléze věci. A tak, jak ekonomika v naší době hraje čím dál větší roli (což je v dobách míru pochopitelné), stávají se i naše hranice a hodnoty likvidnějšími, tekutějšími, ekonomizovatelnými. Trhy chtějí propojovat svět, to pomalost politiky jim brání.

Proti této tekutosti chce třeba Trump stavět zeď. O jejím skutečném přínosu možná pochybuje i on, ale jde mu asi spíš o symboliku. Proti liberálně-levicové fluiditě a absenci hranic staví symbolickou zeď, která je navíc i fyzická. Někteří vládcové si stavěli symbolické sochy, jiní zdi. Koneckonců i Gilgameš si postavil největší pomník svou slavnou zdí.

Nicméně zdi se nestavějí jen z kamenů či betonu. Tak třeba ze cla. Trump vytáhl i proti fluiditě ekonomické globalizace, což je vzhledem k jeho jinak pravicovým názorům a působení v byznysu překvapivé. Volný trh se chce propojovat po celém světě tekutostí bez překážek. Má nás spojit v civilizaci, která mezi sebou ideálně nemá žádné takové zdi, žádné překážky směny. Pro ekonomiku by byl skutečně lepší svět bez hranic − a právě proti této fluiditě staví Trump zeď.

V příbězích, které si o sobě sami povídáme, se vždy jeden řád obrozuje ve vyšší řád nikoli hladce, ale skrze propad, chaos. A chaos se od nepaměti znázorňoval jako vody, taková tvořivá tekutost, která si ještě nenašla svůj cíl. Tak je podle mě potřeba s porozuměním hledět na ty, kteří proti této všech-věcí-se-týkající fluiditě chtějí stavět jasné rámce. Ten úlek z chaosu tekutosti je totiž pochopitelný.

A jedině s tímto porozuměním jej můžeme, možná už společně, přeplavat.