ODEMYKÁME: Lesní hřbitov Jeseníky - Takovou kalamitu Česko nezažilo od dob Marie Terezie

Lidé, kteří se nemohou smířit s rychlým odumíráním lesů v Nízkém Jeseníku, už používají válečný slovník. "Tohle je místo zásadního střetu, tady se bitva o jesenické lesy rozhodne," říká předseda Společnosti přátel Jeseníků Ondřej Bačík. Ukazuje přitom na narezavělé uschlé stromy na pravé straně silnice, která vede z Vrbna pod Pradědem do Zlatých Hor, jako by to byli nepřátelští vojáci.

S trochou nadsázky středem asfaltky skutečně probíhá něco jako frontová linie. Právě tudy vede hranice mezi Chráněnou krajinnou oblastí Jeseníky s nejvyššími vrcholy Hrubého Jeseníku a okolní vrchovinou Nízkého Jeseníku, která je mimo rezervaci. A zatímco vpravo, na vrchu Jedlová a jeho svazích jsou vidět nahnědlé stromy napadené kůrovcem, nalevo od silnice, na úbočích Medvědího vrchu, mají smrkové lesy zatím tmavězelenou barvu narušenou jen takzvaným kamenným mořem pod Starou horou.

Co celým Jeseníkům hrozí, je nejlépe vidět o pár kilometrů dál. Pařezy po vykácených stromech, podobné skromným náhrobkům padlých vojáků, tady tvoří nekonečné, navzájem se křížící řady. Holá stráň Větrné hory i další místa tak připomínají velké hřbitovy. Na mnohahektarových mýtinách zůstalo kromě několika ostrůvků dosud nevykácených seschlých smrků jen pár zdravých stromů, většinou modřínů. Obnažené hřebeny navíc místy přetínají rýhy od mohutných kol takzvaných harvestorů, těžkých těžebních strojů, kterými rychle stéká to málo vody, jež ještě na kopci zůstává.

Lesní hřbitov Jeseníky

Dalších 17
fotografií

Podobné je to i na svazích nedaleké Solné hory či Velké stříbrné. Jak vážná jesenická kalamita ve skutečnosti je, ukázaly v posledních týdnech působivé záběry z dronů prolétajících nad pustými místy.

Jenže dnes už zdaleka nejde jen o Jeseníky, kde již rozsah kalamity mnohanásobně přesáhl pohromu, kterou kůrovec způsobil před lety na Šumavě. Smrky se kvůli napadení kůrovcem i jejich kořenů houbou václavkou kácí také v Beskydech, na Vysočině i jinde. "Tak masivní odlesnění, které dnes zasahuje kraje Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský a Vysočinu, české země nepamatují od dob Marie Terezie," říká například náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský.

Stát zatím jen na Moravě přišel kvůli znehodnocování lesů a klesající ceně dřeva nejméně o půldruhé miliardy korun, a pokud rázně nezasáhne, mohou být ohroženy smrkové lesy v celém Česku.

"Apelujeme na zodpovědné orgány, ministerstvo zemědělství, životního prostředí, správu CHKO a Lesy ČR, aby vyvinuly maximální snahu a úsilí a zabránily přenosu kalamity na území chráněné oblasti. Je zásadní chyba, že těžaři nejsou soustředění tady, aby se přenos kalamity nyní zastavil," vyzývá jesenický patriot Ondřej Bačík. Podobných provolání se objevila řada. K výzvě Hnutí Duha Zachraňme lesy se přidali například Vědci z Platformy pro krajinu při Botanickém ústavu Akademie věd a nyní i Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů.

Příčiny? Sucho a smrk

Co je důvodem největší kalamity v tuzemských hvozdech za poslední staletí? Podle expertů zejména oteplení klimatu a současný stav českých lesů, kdy převažují smrky, které suchem a výkyvy teplot trpí nejvíce a stávají se snadným terčem kůrovce. "V jiných zemích už třicet let vědí, jak klimatická změna působí, a dělají kvůli tomu různá opatření. Tady jsme ji vzali na vědomí pozdě," upozornil na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně lesnický ekolog Josef Fanta.

Například sousední Německo se s požíráním svých lesů kůrovcem nepotýká. "Když objeví napadený strom, jde zítra k zemi. Pošlou tam kvalifikované zaměstnance, ti strom zlikvidují a odkorní," dodal Fanta.

Smrky se u nás začaly ve velkém vysazovat už za Marie Terezie, účelem bylo zajistit dostatek dřeva pro bující průmysl a zároveň zabránit mizení lesů. Císařovna zavedla zásadu, že pokud vlastník kácí, musí také sázet. Postupně přibývalo právě smrků, které se dobře pěstují a průmysl jejich dřevo chce. Až v padesátých letech přišly první úvahy o přeměně smrkových monokultur na smíšené porosty, které by dokázaly v krajině zadržet víc vody a lépe odolávat suchu a jiným přírodním pohromám.

"Jenže tehdejší ministr přišel s prohlášením: 'Na co potřebujeme lesnickou ekologii? Potřebujeme kubíky dřeva.' A najelo se naplno na velké, pětihektarové holoseče a vysazoval se smrk," popisuje Fanta, který před svou emigrací do Nizozemska plány na zpestření lesů vytvářel. Jehličnanů od té doby sice mírně ubylo, smrky ale dnes stále tvoří v lesích asi dvaapadesát procent. Jsou navíc mnohdy přestárlé, takže snáze podléhají kalamitám.

První varování přišla už v 90. letech

Téměř polovinu lesů v zemi obhospodařují Lesy ČR. Varování, že havárie kvůli klimatické změně a suchu přijde, dostávaly minimálně posledních deset let. Například už v říjnu 2008 odevzdal Vít Šrámek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti podniku práci s názvem Chřadnutí lesních porostů na lesní správě Jablunkov, ve které upozorňuje na vážné poškození smrků suchem, václavkou i kůrovcem. Podobných prací bylo víc a poukazovaly například na krizi v oblasti Javořice i na dalších místech zejména na Moravě a na Vysočině. Shodovaly se, že velkou část smrků je třeba co nejdřív nahradit jinými odolnějšími a pro krajinu vhodnějšími porosty, například buky, břízami, modříny, jedlemi.

POMĚR JEHLIČNATÝCH A LISTNATÝCH DŘEVIN

Existují ale ještě starší varování. Už v roce 1996 prorokoval krajinný ekolog Antonín Buček, že smrk za několik desetiletí zůstane jen v nejvyšších polohách Šumavy, Krkonoš a Králického Sněžníku. Jenže obměna byla podle expertů příliš pomalá. "Už 20 let se mohly lesy na změnu připravovat podsadbami listnatých stromů a při obnově využívat nikoliv pět až třicet procent listnáčů a jedlí, jak ukládá vyhláška, ale 75 procent a více. Ministerstvo zemědělství ale apely naše i vědců ignoruje," míní lesní expert Hnutí Duha Jaromír Bláha.

Ministerstvo a Lesy ČR odmítají i hospodaření podle pravidel mezinárodně uznávané certifikace FSC, kterou už vyžadují i některé nábytkářské firmy, například Ikea, a drží se zastaralejší a méně přísné normy PEFC.

Ministerstvo zemědělství se však hájí. "V lesích se pracuje na plné obrátky, obrana proti kůrovci se provádí v masivních rozměrech. Loni a předloni lesníci umístili dohromady víc než 860 tisíc lapáků a kolem 100 tisíc feromonových lapačů," popisuje Jiří Bílý z oddělení ochrany lesa ministerstva zemědělství. Argumentuje i tím, že úřad nabízí dotace například na skladování dřeva nebo obnovu porostů a jedná s ostatními ministerstvy a podniky například o snazší přepravě dřeva. "O pomoc na boj s kůrovcem se chceme obrátit na vládu, aby se problémem zabývala ministerstva společně," dodal. Ministr v demisi Jiří Milek nyní navíc podepsal novelu lesnické vyhlášky, podle které bude moci stát přistupovat ke kůrovcové kalamitě podle krizového zákona, tedy s většími pravomocemi.

Lesníci totiž čelí i kritice, že napadené stromy kvůli těžkopádnému systému najímání externích těžebních firem, kterým navíc chybí lidé, nestíhají kácet včas. "Těží často ve chvíli, kdy už je strom zničený a kůrovec venku, místo aby vyhledávali stromy právě napadené, ze kterých kůrovec ještě nevylétl," říká lesní analytik Aleš Erber.

Že s přístupem ke kalamitě nebylo leccos v pořádku, nasvědčují i dosud nezveřejněné závěry mimořádné kontroly České inspekce životního prostředí. Podle informací HN inspektoři vedení Lesů ČR vytýkají, že situaci vážně podcenilo. Takové zjištění inspekce přiznávají i samotní lesníci. "V závěru protokolu je uvedeno, že kontrolovaná osoba údajně nevynaložila veškeré úsilí, aby zabránila dokončení vývoje kalamitních škůdců, jejich šíření do okolních porostů a aby předešla ohrožení životního prostředí v lesích," uvedla tisková mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.

Jinak ale lesníci převážně trvají na tom, že dělali, co mohli, a hlavním viníkem je změna klimatu. Podle generálního ředitele Daniela Szóráda navíc na pestrost lesů dávno myslí. "Dnes už nezalesňujeme smrkovými monokulturami, už se snažíme využít přípravných dřevin, jako jsou břízy, jeřáby, osiky, vrby. Za období 2014 až 2017 už jsme vysadili jen čtvrtinu smrků. Víme, že je potřeba především zamezit erozi půdy," říká ředitel státního podniku.

S kůrovcem bojují i soukromníci. Například Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, které získaly v restitucích do správy i lesy v mimořádně postižených oblastech na Jesenicku v okolí Zlatých Hor, už musely vykácet 50 hektarů jen v jediné lokalitě Větrná. "Letos zápas s kůrovcem začíná ještě dříve, brouk vylétl už v polovině dubna," sdělil Petr Skočdopole, šéf společnosti, která letos kvůli kůrovci přijde o 190 milionů korun.

S lesy odejde i voda

Důsledky rozsáhlého kácení a úbytku lesů − jen v Jeseníkách to je přes čtyři tisíce hektarů − nebudou jen ekonomické. Hlavní průšvih se týká vody. Odlesněné plochy podléhají mnohem rychleji vodní a větrné erozi, mizí z nich půda a tím i schopnost zadržet vláhu. Při přívalových deštích se tak zvýší riziko lokálních povodní, naopak důsledky sucha budou na vyschlých pláních ještě horší a vysazené stromy budou mít potíže vyrůst. Sníží se i hladina podzemní vody, v ohrožení tak budou mnohé už existující zdroje.Přeměnit do budoucna lesy tak, aby odpovídaly návrhům progresivních lesníků, proto nebude jednoduché. Pokud se mýtiny podaří znovu oživit, měly by po zalesnění vypadat výrazně jinak než dnes. Ideálem je les tvořený více druhy stromů, které by měly mít i různé stáří. Už dnes lze zejména u některých soukromníků vidět tři patra s třemi generacemi.

VÝSKYT KŮROVCOVÉ KALAMITY V ROCE 2017

Řada lesníků, i v Jeseníkách, se ale stále drží staré metodiky. Například pod rozhlednou Na Skalce nad Holčovicemi, vsí, která je vymýcenými stráněmi obklopená, je mezi vysázenými asi pětiletými stromky zhruba polovina smrků. "Je to paradox, když vidíme, jak tu porosty smrku usychají a kvůli druhotnému škůdci kůrovci hynou a na druhé straně se tu zakládají nové smrkové porosty," říká lesník Erber. Na mladých smrcích je už přitom nyní vidět, že kvůli suchu nejsou v ideálním stavu − snad každý druhý má podivně zkroucenou špičku. "Kroutí se jejich vršky, a zatímco spodky jsou celkem zelené, přírůsty zejména z minulého roku jsou bez jehličí," dodal Erber.

Už dnes ale existují místa, a to dokonce v samém epicentru kalamity, kde les vypadá tak, jak by měl. Třeba naproti Větrnému vrchu s jeho holinami, na svazích Příčného vrchu, obklopují zdejší poutní místo, bílý kostel Panny Marie Pomocné, jasně zelené zdravé bukové lesy. V nich je jen menšina smrkového porostu. A i ten, rostoucí uprostřed zdravých bučin, má tmavě zelenou barvu. A dokonce i poblíž Větrné hory, v bezprostředním sousedství mýtin, lze najít kus lesa, který by měl změně klimatu odolat. V délce několika desítek metrů tady vedle sebe rostou břízy, modříny, buky i smrky. Zatím nejvýše několikaleté stromy vyrostly ze semen, které sem zanesl vítr. Tady člověk přírodě do její práce nijak nezasahoval. A ona dokázala věci uspořádat přesně tak, jak dnes doporučují lesní experti.