Kreativní sebedestrukce ČSSD

Kdybychom řekli, že sociální demokracie je pouhým stínem bývalé slávy, bylo by to příliš útěšné. Spadla v preferencích na šest a půl procenta, tak nízko nikdy v historii nebyla. Není divu: neví, co chce, neví, co je vlastně zač. A voliči to vnímají. Otázka holého přežití ČSSD přestává být otázkou hypotetickou.

Sociální demokracie je asi jedinou současnou partají, na kterou darmo psát satiru, protože ji píšou každým dnem svými výstupy sami vrcholoví straničtí představitelé. Pánové Hamáček a Zimola s velkou slávou dojednávají koaliční smlouvu, která de facto popírá usnesení sjezdu, že účast trestně stíhaného premiéra je "zásadní problém", a tváří se při tom, jako by vyhrávali. Senátoři ČSSD proti vládnutí s Andrejem Babišem hlasitě brblají, takže nakonec může dojít k unikátní situaci, kdy senátorský klub vládní strany bude de facto součástí opozice. A do toho místopředseda strany Jaroslav Foldyna ztropí skandál na sjezdu Putinových motorkářů a odmítá se za své extempore omluvit, i když ho k tomu vyzývá osobně předseda Hamáček. Vnitrostranická demokracie se proměnila ve vnitrostranickou anarchii. Dnešní ČSSD charakterizují tři momenty: popírání sebe sama, nesvornost a hodnotový chaos.