Maloobchod přidal na platech. Teď pláče, ale na špatném hrobě

Když diskont Lidl nabídl v inzerátu pokladním třicet tisíc měsíčně, byla to revoluce. Politici se předháněli v obavách, že maloobchod přetáhne učitele, jejichž nástupní plat je podstatně nižší.

Větší revoluce se ale konala v samotném maloobchodě. K Lidlu se − nutno přiznat, že s velkou nechutí − musely přidat i ostatní řetězce.

Nevole zákazníků z nekonečného čekání u pokladen byla nakonec důraznější než tlak odborů, které dlouhodobě upozorňovaly na to, že jak samotné mzdy, tak i celkové náklady práce jsou v maloobchodě značně pod průměrem České republiky. To, že se díky rekordně nízké nezaměstnanosti a nedostatku zaměstnanců situace změnila, je jenom dobře.

Přesto nelze říci, že by tím maloobchod strádal. Je fakt, že v tomto odvětví tvoří mzdy vyšší podíl na celkových nákladech než třeba v průmyslu. Jenže platí také to, že tržby v maloobchodě rostou podstatně delší dobu než mzdy.

Výsledky největších hráčů tomu napovídají: diskonty Lidl vykázaly v Česku ve finančním roce 2016/2017 rekordní zisk před zdaněním 4,1 miliardy korun, tržby společnosti stouply o 14 procent. Diskont Penny Market loni zvýšil v Česku zisk o 17 procent na 487 milionů korun. Dalšímu diskontu, německé Normě, loni v Česku stoupl zisk o čtvrtinu na 37 milionů korun. Tuzemská Alza.cz ohlásila v roce 2016 zisk 644 milionů korun, meziročně o 13 procent víc.