Útok na "Londongrad" začal. Abramovič musí odtajnit minulost

Ruští oligarchové v minulosti pykali za to, když se vzepřeli prezidentovi Vladimiru Putinovi. Teď má problém ten, kdo naopak vsadil na věrnost Kremlu − díky fotbalu nejznámější ruský byznysmen Roman Abramovič. Nově musí doložit, jak nabyl svého majetku, aby mu britské úřady prodloužily vízum. Toto ponížení zažívá muž, jehož majetek je odhadován na 11,5 miliardy dolarů a který se v Británii cítí jako doma. Majitelem londýnského klubu Chelsea je od roku 2003.

Výbor Dolní sněmovny pro zahraniční politiku ale ve středu konstatoval, že špinavé peníze ruských oligarchů komplikují Londýnu postoj k ruské agresivní politice. "Není žádná omluva pro to, aby Spojené království zavíralo oči, když kleptokraté spojení s prezidentem Putinem korumpují penězi vypranými v Londýně naše přátele, oslabují naše spojence a podrývají důvěru v naše instituce," uvedl předseda výboru Thomas Tugendhat, poslanec za vládní Konzervativní stranu.

Končí "Londongrad" tak, jak ho známe? Britské metropoli se přezdívá tímto poruštěným názvem proto, že od začátku devadesátých let byla pro bohaté Rusy oblíbeným místem nákupu nemovitostí a ukládání financí. Nezměnily to ani sankce vůči Rusku kvůli anexi Krymu a válce na Donbase. Britská vláda tehdy odmítla francouzský tlak, aby londýnskou City "pročistila" od Rusů napojených na Kreml. Až nyní po pokusu otrávit bývalého ruského rozvědčíka Sergeje Skripala se vztahy zhoršily natolik, že to odnáší i Abramovič, symbol desetiletí trvající éry, kdy se bohatí Rusové přesouvali na ostrovy.

Dnes jedenapadesátiletý Abramovič se vždy vyhýbal médiím. Rozhovory nedával a svědci vyprávějí, že byl vždy nervózní, když hovořil k větší skupině lidí. Jestli se k něčemu zásadně nevyjadřoval a nevyjadřuje, je to právě původ jeho závratně rychlého zbohatnutí.

O Abramovičovi se ví, že vlastní fotbalový klub Chelsea, je spoluvlastníkem největší ruské ocelárny Evraz a má podíl v těžební společnosti Norilsk Nickel, která je největším světovým producentem palladia. Obchodoval také s ropou a zlatem. Patří mu i historicky cenná vila Château de la Croë na francouzském Azurovém pobřeží a nedávno prodal za 350 milionů liber druhou největší jachtu na světě. Vydělal na prodeji těžařské společnosti Sibněfť Gazpromu za 13 miliard dolarů.

Po přátelství s Borisem Jelcinem se přátelí i s Vladimirem Putinem. Ne jako Boris Berezovskij, Michail Chodorkovskij nebo Vladimir Gusinskij, kteří se s novým prezidentem rozešli ve zlém a museli si vybrat mezi exilem a vězením.

Jak ale skutečně začal a vypracoval se z ničeho, to už je méně jasné. O rodiče přišel ještě před tím, než mu byly tři roky. Matka zemřela na následky neodborně provedeného potratu, otec po úrazu na stavbě. Abramovič nedokončil žádnou školu, dva roky sloužil v sovětské armádě a jeho prvním podnikatelským počinem byl prodej plastových kachen a dalších hraček, které skladoval ve svém bytě. Rozjížděl také malé firmy, zaměřující se například na prodej ojetých pneumatik nebo nábor bodyguardů.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 ale patřil k těm, kteří viděli budoucnost ve vývozních povoleních na ropu a další suroviny. Bývalá zpravodajka listu Financial Times v Moskvě Chrystia Freelandová o této době říká: "Po rozpadu Sovětského svazu nešlo ani tak o kontrolu nad samotnou ropou, ale nad exportními licencemi. Když se člověk stal obchodníkem v příhodném okamžiku, mohl vydělat obrovské peníze."

Abramovič měl v této době blízko k Michailu Vaninovi, vlivnému pracovníkovi ruské celní správy. Vanin se dokonce později stal jejím ředitelem, nyní je ruským velvyslancem v Kodani. Už od konce devadesátých let se spekuluje o tom, že se budoucí miliardář Abramovič zmocnil podvodem vlaku s naftou v roce 1992 za pomoci státních úředníků.

Společnost Sibněfť založil prezident Jelcin dekretem 29. září 1995. Abramovič už se svým patronem Borisem Berezovským pak koupili většinový podíl za sto milionů dolarů a práva na těžbu a průzkum ložisek. Poradcům a podnikatelům, kteří patřili v devadesátých letech k úzkému okruhu Jelcinových blízkých lidí a výhodně z toho profitovali, se přezdívalo Rodina. Mladý Abramovič do ní patřil.

Po nečekané rezignaci Jelcina na silvestra 1999 Abramovič zachoval věrnost Putinovi, rok poté se nechal zvolit gubernátorem Čukotky. Berezovskij později v londýnském exilu tvrdil, že Abramovič věnoval tehdy Putinovi jako dar jachtu za 50 milionů dolarů.

Ve Velké Británii nebyl obviněn z ničeho nelegálního. To mu ale nemusí k prodloužení víza stačit. Jestliže ho nedostane, bude to jasný signál do Ruska. Když jsme se odhodlali sáhnout na Abramoviče, můžeme sáhnout na kohokoliv z vás. Deník Guardian se v titulku ptá: "Platí nakonec Abramovič za to, že je příliš blízko Putinovi?" Sám miliardář v unikátním rozhovoru pro Observer před dvanácti lety odpověděl na dotaz o penězích: "Štěstí vám nezajistí. Jen určitou nezávislost." I ta má ale zřejmě pro ruské oligarchy blízké Putinovi po kauze Skripal v Británii určité hranice.