Blafák Štěpána Etrycha: Kérky ani gel nestačí. 10 důvodů, proč je dobře, že Česko na MS ve fotbale chybí

1. Třikrát použitý čajový sáček

Slabší kvalifikační skupinu jsme nejspíš nikdy neměli. Jistě, Němci byli jasný favorit, ale přes Severní Irsko, Norsko, Ázerbájdžán a San Marino byla cesta do baráže schůdná. Jenže to bychom nesměli mít nejslabší reprezentaci, co paměť sahá. Sterilní hra bez tváře a bez nápadu, mužstvo bez lídra, koukat se na to nedalo. Jako kdyby kouč Karel Jarolím hráče vybíral náhodně podle seznamu, který uzmul v telefonní budce v některém okresním městě. Současná reprezentace má asi takovou sílu, jako když se z třikrát vylouhovaného sáčku darjeelingu snažíte dostat silný a chutný černý čaj. S tímhle se opravdu radši na turnaji světových parametrů neexponovat.

2. Osobnosti došly

Bylo až dojemné sledovat, jak na sobotní rozlučce s kariérou Tomáše Rosického váleli všichni ti veteráni. Šestačtyřicetiletý Karel Poborský skončil s fotbalem už před 11 lety, ale jeho rychlost a kontrola míče braly dech. Jasně, byla to "jen" exhibice, ale dokonale obnažila bolest současné reprezentace. Zoufale jí chybí právě takoví hráči, kteří jsou skutečnými personami. Kdo z českých reprezentantů je dnes opravdovým lídrem většího klubu ve špičkové zahraniční lize? Kdo ční v té české? Očividně se většina spokojí s průměrem, chybí jim touha být nejlepší, ten hlad, který měla generace Nedvěda a spol. Vezměme si třeba takového Václava Kadlece. Když se před dvěma lety vracel do Česka, Sparta z něj udělala nejdražšího hráče domácí soutěže. Měl válcovat soupeře a být tahounem reprezentace. Tenhle kup za 73 milionů korun ale vůbec nevyšel. Šestadvacetiletý útočník je na Letné mdlý, v nároďáku skoro nulový: v letošní sezoně si za něj zahrál jen jednou. (To Milan Baroš měl v jeho věku na kontě už tři desítky reprezentačních branek.) Páni fotbalisté, samotné kérky vám genialitu Lea Messiho nepřičarují, ani gel ve vlasech z vás Cristiana Ronalda neudělá. Mrkněte na žebříček FIFA, na záda už nám dýchá Burkina Faso.

3. Cimrmanovy Naše slavné prohry

Kdybychom se přece jen nějakým zázrakem na šampionát proplazili, hrozila by reprezentačnímu ansámblu v nynějším rozpoložení pořádná ostuda. Historický nářez 0:4, který předminulý týden schytala mátožná Jarolímova ekipa v přípravě od Austrálie, by mohl být snadno překonán. Představa, jak nás válcuje například ______________ (zemi doplňte dle svého uvážení, chybu neuděláte), by nároďáku otevřela cestu do Cimrmanova cyklu živých obrazů s názvem Naše slavné prohry. K triptychu Bitva u Lipan, Bitva na Bílé hoře a Sedláci u Chlumce naštěstí nový kus pojmenovaný Výprask v Rusku nepřibude.

4. Můžeme vesele fantazírovat

Hra na "kdyby" je nedílnou součástí hospodských i internetových diskusí. Českou absencí na "mundialu" nijak neutrpí. Co třeba takhle: na šampionátu nejsme, ale co kdybychom tam byli? Například místo takového Chorvatska ve skupině D s Argentinou, Islandem a Nigérií. Poslední dva státy jsme v přátelských zápasech přece porazili, takže bychom si to s Messim a spol. určitě rozdali o první místo! Argentinci by nás jistě podcenili, byli bychom černým koněm turnaje. Asi je fakt dobře, že zůstane jen u takových představ.

5. Fanoušci ušetří

Peníze i nervy. Nemusí se trmácet do Ruska a platit horentní sumy za vstupenky, jichž by pro běžného fanouška stejně bylo k dispozici jako kvalitního fotbalu v české lize. S největší pravděpodobností by se beztak stali jen součástí zmíněného cimrmanovského živého obrazu. Díky nepostupu mohou ušetřený peníz investovat třeba do dovolené u moře. Pěkně bez nervů, na pohodu, dát si tam večer v baru drink a při něm si v televizi vychutnat fotbal v podání zemí, které ho hrát umějí.