Bydlení v nájmu Češi považují za dočasné řešení. Vysoké ceny bytů je nutí dělat kompromisy

◼ Plzeň

Lukáš F. (37)

2+kk v nájmu na kraji města s manželkou a dítětem, VŠ, pedagog 

Poslední tři roky žije Lukáš společně s manželkou ve služebním dvoupokojovém bytě, který svým zaměstnancům poskytuje na dočasnou dobu Západočeská univerzita v Plzni. Za pronájem se vším všudy platí měsíčně jen kolem šesti tisíc korun, ale rodina si s výhledem druhého dítěte už dva roky intenzivně shání vlastní bydlení. Jejím přáním je bydlet blíž k přírodě. Sehnat domek přímo v Plzni za přijatelnou cenu se páru nepodařilo a kupovat levnější nemovitost dále od města za cenu dojíždění nechtěli. Tento měsíc podepsala dvojice kupní smlouvu na zděný dům v chatové osadě na kraji Plzně. "Hledali jsme poměrně dlouhou dobu, což odráží zhoršenou dostupnost bydlení. Dům, který jsme našli, se nám líbí, ale je to pro nás kompromis," popisuje Lukáš. Nemovitost stojí 2,6 milionu korun, přičemž hypotéka pokryje 1,5 milionu. Lukáš upřednostňuje nižší splátky bance, ale na delší dobu. "Žena je na rodičovské dovolené, a i z tohoto důvodu jsme se nechtěli příliš zadlužovat," říká Lukáš. Navíc očekává, že díky odměnám bude na mimořádných splátkách schopen dluh pravidelně umořovat. V minulosti vystřídal několik nájemních bytů a ze zkušenosti ví, že někteří majitelé nájemníky tvrdě omezovali, když jim třeba diktovali, aby si boty nechávali za dveřmi. V české mentalitě se tak podle Lukáše zakořenila touha bydlet ve vlastním. "Vlastní majetek si člověk může přizpůsobit svým potřebám a chtíčům," vysvětluje Lukáš. "Okolí vám říká, proč bys někomu platil nájem do kapsy, když můžeš bydlet ve vlastním?"

◼ Příbram

Eliška B. (23)

2+1 v nájmu s rodiči, VOŠ, administrativní pracovnice

Eliška žije v pronajatém bytě 2+1 na Příbramsku společně s rodiči. Ráda by se ale sestěhovala s přítelem, se kterým chodí více než dva roky. "Domácnost si představuji vést jinak než moje mamka," říká Eliška. Nejdříve mladý pár přemýšlel o společném soužití v najatém bytě, ale pak si řekli, že raději investují do vlastního. "Nájmy jsou vysoké a člověk si moc nemůže byt předělat podle své představy," vysvětluje a dodává, že člověk pak jen strká peníze do něčeho, co nikdy nebude jeho. Eliška s přítelem tak hledají malý domek se zahradou nejlépe v okolí svých blízkých. To je ale podle ní problém. "Buď nejsou parcely k mání vůbec, nebo za ně chtějí velké peníze," svěřuje se. Hypotéku si pár ještě nevyřizoval, ale podle předběžného propočtu by na ni měli dosáhnout. Hypotéky na 100 procent nemovitosti už banky neposkytují, a dvojice si tak musí nějaké peníze našetřit. Eliška si nedokáže představit, že by žila v pronájmu celý život.

◼ Praha

Tomáš F. (37)

2+1 v nájmu s partnerkou, SŠ, administrativní pracovník

Tomáš bydlí posledních 18 let v Praze v pronájmu. Nedávno dostali s partnerkou výpověď z bytu na Vinohradech, protože vlastníka prý přiměla rodinná situace nemovitost prodat. Za poslední rok a půl se přitom Tomáš stěhoval třikrát. "Pořízení bytu už je nutnost, pokud se člověk nechce pořád stěhovat," podotýká Tomáš. "Majitel vám může zvýšit nájem, kdy bude chtít. Může vám dát výpověď z nájmu, kdy bude chtít. Být v nájmu je sice jednodušší, ale když máte rodinu a děti, nechcete žít v nejistotě," popisuje. Děti mohou chodit do stejné školy nebo školky, kde mají kamarády, a i rodiče tak nebudou muset za pár let přetrhat společenské vazby v místě, kde bydlí, a budovat všechno od začátku. Tomáš považuje za dostupné takové bydlení, které nespolkne více než 15 tisíc korun měsíčně. Pár se teď rozhodl půjčit si od banky na vlastní byt. Důvodem je hlavně to, že pronájem třípokojového bytu do 17 tisíc, který i s vidinou rodiny hledá, v Praze nenašel. Hypotéku už mají předschválenou u stavební spořitelny a žádají o ni oba, jinak by na úvěr možná ani nedosáhli. "Nájmy letí nahoru, hypotéky se omezují a lidem se tak zavírají možnosti, jak bydlet v Praze," říká Tomáš. V červnu zveřejněné doporučení České národní banky na další zpřísnění hypoték podle jeho názoru ještě více omezí jejich už i tak okleštěnou dostupnost. "Nás se to ale nedotkne, protože stihneme vyřízení hypotéky do října, kdy začnou platit nová pravidla, a taky proto, že si bereme hypotéku na levnější byt mimo Prahu," popisuje Tomáš. Rád by žil i nadále v Praze, ale bydlení v metropoli už považuje za příliš drahé. S partnerkou si našli byt na okraji Kladna. 

◼ Brno

Martin J. (31)

hypotéka, řadový dům s manželkou a dítětem, VŠ, IT specialista

Martin pochází ze Slovenska, s manželkou Češkou si pořídili na hypotéku řadový rodinný dům v okrese Brno-venkov. Jedná se o novou zástavbu asi 20 kilometrů od Brna, kam dojíždí jeho žena do zaměstnání. Samotný Martin pracuje převážně z domova. O hypotéku žádala jeho žena, vědecká pracovnice, ještě předtím, než šla na mateřskou dovolenou. "Pokud by banka posuzovala i můj příjem, dosáhli bychom zhruba až na šest milionů korun, ale tehdy jsem pracoval na Slovensku a schválení hypotéky by bylo komplikovanější," popisuje Martin. Červnové rozhodnutí České národní banky dále omezit hypotéky považuje Martin za správný krok. "Obávám se, že už se delší dobu nafukuje další realitní bublina. Přesto si myslím, že to tolik nepomůže, vlastní prostředky obchází spousta lidí různými půjčkami a bezúčelovými úvěry, aniž by tušili, že se to proti nim může obrátit," míní Martin. Lidé si totiž neuvědomují, o kolik jim může splátka vzrůst, až se úroková sazba zvýší. Vždyť průměrná úroková sazba se může během pár let vrátit i ke čtyřem procentním bodům. "Je potřeba si nechat rezervu. Zvolit buď kratší dobu splatnosti, která se dá následně prodloužit, nebo si vytvářet rezervy a nesplácet tzv. na krev," radí Martin. Než si pár koupil dům, bydlel v nájmu v Brně. Za novostavbu za Brnem zaplatili před třemi a půl lety stejné peníze, jako by je stál třípokojový byt, tedy 3,5 milionu korun. Dnes ve stejné lokalitě vychází podobný dům asi o milion dráže. To jen ilustruje, jak se růst cen bytů přelil z velkých měst i daleko za jejich hranice. Martin si dokáže představit bydlení v pronajatém rodinném domku, ale náklady by musely být srovnatelné nebo nižší než náklady na vlastnické bydlení. "U nájmu považuji za výhodu především flexibilitu − možnost snazšího stěhování za prací," říká.

◼ Olomouc

Markéta J. (33)

2+kk v nájmu v centru města s manželem a nemluvnětem, VŠ, na mateřské dovolené

Těsně před silvestrem se Markéta vracela s manželem od lékaře s dobrým pocitem. Jejich prvorozený syn se vyvíjel v pořádku a už stačilo jen nachystat tašku do porodnice. Když ten samý den zavolali domácí z bytu s tím, že s nájemníky potřebují co nejdříve mluvit, klid v duši se vmžiku vytratil. "Tušili jsme, že bude problém, protože byl konec měsíce," vzpomíná Markéta. "Byla jsem v devátém měsíci těhotenství a teoreticky jsem mohla rodit za 14 dní," popisuje. Majitelé potřebovali uvolnit byt pro známého z rodiny. Obě strany měly jasno v tom, že stěhování by mělo proběhnout co nejdříve. "Ani zpětně si nedokážu představit, že bych se stěhovala v šestinedělí," líčí. Mladému páru se podařilo sehnat jiný pronájem ještě před narozením dítěte v únoru a na předchozí pronajímatele nevzpomínají ve zlém. "Bylo vidět, že jim situace nebyla příjemná," říká Markéta s tím, že jim vyšli vstříc v tom, že nemuseli platit nájem do konce měsíce, a nájmy se tak ve dvou bytech nepřekrývaly. Nový byt je větší a také dražší, za 2+kk platí 13,5 tisíce, ale rodina je v něm spokojena. Oceňuje pomoc realitní kanceláře, která podle ní dokázala držet při zemi představy vlastníků o výši nájemného − na rozdíl od lidí, kteří inzerovali svépomocí. Dnes bydlí v bytě, který si jeho majitelé pořídili na pronájem, a mají tak zájem na tom, aby v něm bydleli lidé dlouhodobě. Markéta doufá, že nedopadne jako její kamarádka a nebude se brzo muset znovu stěhovat. "Pronajímala si byt od manželského páru, ten se ale rozváděl a v rámci vypořádání společného jmění nemovitost prodal," říká Markéta. S manželem zvažovali i koupi bytu na hypotéku, ale to by museli nejdříve našetřit minimálně půl milionu, protože byty v Olomouci v posledních dvou letech dost podražily. A s jedním platem by se kvůli splátce museli dost uskromnit, protože Markéta je na mateřské. Ostatně finančně náročný by byl pro rodinu i pronájem většího, třípokojového bytu. "Kdybychom šli do hypotéky, nebudeme mít žádnou finanční rezervu a z toho máme strach," říká. "Z hypotéky jsem měla vždy respekt, teď jsme ji zvažovali jen s ohledem na rodinu," vysvětluje. V posledních letech žila kvůli práci v jiném městě, a proto se nechtěla ani vázat hypotékou. Ani dnes netouží mít vlastní bydlení, i když kvůli rodině investici nevylučuje. Nehrozilo by tak neočekávané stěhování a děti by mohly chodit stále do stejné školy. K tomu, že nemá potřebu bydlet ve vlastním, přispěl i fakt, že rodiče strávili postupnou výstavbou rodinného domu dlouhá léta a kvůli tomu si řadu věcí odpírali. "Věděla jsem, že nikdy nechci stavět dům, že budu raději žít v nájmu," říká Markéta. Líbil by se jí dlouhodobý pronájem v obecním bytě nebo od soukromé firmy, kde by měla jistotu bydlení.

◼ Zlín

Anna S. (28)

2+kk v nájmu v centru města, VŠ, marketing

Po studiích v Praze si našla zaměstnání ve Zlíně. Na hypotéku by prý se svými příjmy dosáhla, ale vyhovuje jí bydlení v pronájmu v centru města. Anna zatím nemá vážný vztah, a proto ani nechce dlouhodobý závazek v podobě úvěru na bydlení a být na něj sama. "Kdo ví, jaké budou úrokové sazby za 15 let nebo 20 let," vysvětluje své obavy. Člověk také může přijít o práci nebo se mohou objevit nějaké zdravotní problémy a měsíční splátku hypotéky by pak nemusela zvládat. Proti takovýmto nečekaným situacím se sice dá pojistit, ale to představuje další finanční výdaje. Anna ještě netuší, kde se usadí, a byt by byl v případě jeho prodeje jen další komplikací. V pronajatém designovém bytě je Anna spokojená, do práce to má co by kamenem dohodil a vše, co potřebuje k životu, v bezprostředním okolí. Nevylučuje ale, že za pár let, když se její rodinná situace změní, bude chtít vlastní domek. Momentálně však nemá potřebu mít vlastní byt, raději se nebude omezovat. A podobně to podle ní má i většina vrstevníků v jejím okolí.