Stíhaný premiér, chybějící ministři a podpora nereformovaných komunistů: Nastupuje vláda hodnotové relativizace, zmatku a nejistoty

Druhá menšinová vláda Andreje Babiše ve středu s největší pravděpodobností získá důvěru sněmovny. Hned v několika ohledech to bude historický moment.

Především: samostatné Česko bude mít první kabinet stojící na aktivní podpoře nereformovaných komunistů. Tím definitivně padne poslední velké tabu polistopadové politiky.

Poprvé také nastoupí do funkce vláda v nekompletním složení. Chybí v ní hned dva plnohodnotní ministři − zahraničí a spravedlnosti.

A poprvé se premiérem s důvěrou sněmovny stane člověk, který je evidovaným agentem StB. A který má navíc na krku trestní stíhání.

Neslavné premiéry spojené s nastupující vládou dokresluje i nově utvořený rekord v době, která uplyne od voleb do získání důvěry. Je to přesně 263 dní.

Vládu hnutí ANO a ČSSD s podporou komunistů proto zatím lze těžko nazvat jinak než vládou hodnotové relativizace, zmatku a nejistoty. Do značné míry to předznamenává a limituje její možnosti.

Kabinet má velké cíle. V programovém prohlášení čteme, že chce zásadně proměnit zemi. Zatímco reformy důchodů nebo školství mohou narazit na ideologické překážky jednotlivých stran, u jiných plánů hrají roli další věci.

Třeba to, že Babiš promarnil už bezmála rok a vláda je stále nekompletní − a sliby budou velmi nákladné. Jde třeba o digitalizaci státní správy, zavádění vysokorychlostního internetu do každé vsi, výstavbu dálnice, mohutné investice do infrastruktury… Zkrátka vše, aby Česko obstálo v rychle se měnícím světě a nestalo se poraženým globalizace.

"Na papíře to všechno vypadá hezky, jenže máme obavu, jestli kvůli roztříštěnosti zájmů jednotlivých stran k něčemu reálně dojde," říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Už nyní jsou navíc patrné signály, že psané závazky kabinetu jsou v rozporu s reálnou vládní politikou. Kabinet se hlásí k rozpočtové odpovědnosti, chce směřovat k vyrovnanému rozpočtu. Jenže na příští rok naplánoval Babiš 50miliardový schodek − ve snaze udržet si podporu levicových voličů. A to v době ekonomické konjunktury, kdy jsou příjmy státu vyšší než kdykoli předtím. Sliby z regionálních výjezdů Babišovy první vlády, které se počítají ve stamilionech, také o upřímné snaze zavést rozpočtovou disciplínu příliš nesvědčí.

Zásadní problém bude mít i avizovaná důchodová reforma. Vláda počítá s oddělením důchodového účtu od státního rozpočtu. To ale už nyní naráží na tvrdý odpor odborů, které představují stále větší politickou sílu. "Oddělení účtů znamená de facto vážné ohrožení důchodců," říká šéf odborů Josef Středula. "Když dojde ke snížení výběru pojistného, ať už z důvodu ekonomického zpomalení, nebo demografického propadu, nebude nikde garantováno, že se budou důchody zvyšovat tak, jak mají." Odbory podle Středuly budou proti takové reformě zásadně protestovat. A při vlivu, který mají na koaliční ČSSD, je realizace vládních plánů na tento typ reformy značně nepravděpodobná. Jiná na stole zatím není.

Při realistickém pohledu je zřejmé, že vládní konstelace hluboké strukturální reformy a modernizaci Česka vážně komplikuje − a možná i vylučuje. Strany, které by byly reformám nakloněny (ODS, TOP 09, STAN, KDU, piráti), spolupráci s trestně stíhaným Babišem odmítly. A on sám se odmítl vzdát postu premiéra.

Patová situace vyústila nejprve v hlasovací koalici ANO, KSČM a SPD a následně ve vytvoření menšinové vlády ANO a sociálních demokratů s podporou komunistů.