Západní Mosul ožívá: V bývalé baště IS funguje jediná ze šesti nemocnic. Pomáhají centra primární péče, která vybavili i Češi

Ředitel zdravotního centra al-Džadída v západním Mosulu sedí za masivním dřevěným stolem ve své kanceláři a popíjí silný černý čaj. Na všem v místnosti ulpívá vrstva prachu, chodby dvoupatrové budovy připomínají staveniště. Z okna za jeho zády je výhled na vybombardované historické centrum města. V ostrém letním slunci září opravená, zeleně natřená kopule kdysi nejvýznamnější mešity města an-Núrí, která se tyčí nad zbytky obnažených kamenných zdí. Uběhly čtyři roky od chvíle, kdy v ní lídr teroristické organizace Islámský stát (IS) Abú Bakr Bagdádí vyhlásil takzvaný chalífát, a teprve rok od momentu, kdy ji při osvobozování města vyhodily do povětří irácké jednotky. Zbytek starého města je stejně jako její slavný nakloněný minaret z 12. století v troskách.

Mosul byl poslední baštou Islámského státu v Iráku a rok po jeho dobytí se do něj navzdory zdánlivému chaosu a naprosté zkáze pozvolna vrací život. Ulice centra města lemují hromady suti, kamení a torza historických budov. Na obloze není jediný pták, ze sutin se stále ještě line pach tlejících mrtvol, centrum města úplně ztichlo. Jediné, co proniká těžkým horkým vzduchem, je troubení aut a mopedů. "Tam, kam byl zaveden elektrický proud a kde je k dispozici lékařská péče, se lidé zase vracejí," vysvětluje nad svým šálkem čaje Fares Abdulkhaleq Mohamad.

Na chodbách letos rekonstruovaného zdravotního centra je rušno. Muži kouří, ženy ve skupinkách čekají před ordinacemi. U hlavního vchodu stojí vysoký, silný muž, který představuje něco jako ochranku. Ačkoliv je město plné iráckých vojáků, tady nikdo z nich není − zpravidla hlídkují na svých stanovištích. Davy lidí, které každý den projdou dveřmi, přitom představují potenciální bezpečnostní riziko. Není neobvyklé, když u sebe obyvatelé Mosulu mají zbraně. Ve městě je stále dost munice a možnost, že se objeví sebevražedný atentátník, se nedá vyloučit. Nepřehledný roj lidí proto dělá zdravotnímu personálu starosti. Jak říká Fares Mohamad, vyhledat lékaře sem každý den přijde zhruba 200 lidí.

Západní Mosul ožívá

Ve stejné ulici, jen o pár desítek metrů dál, stojí další zdravotní centrum. Tam dorazí až 400 lidí denně. Uprostřed rozbombardovaného města působí takový ruch až nepatřičně. Jenže v Mosulu, druhém největším městě Iráku, bylo před válkou šest nemocnic, do kterých se sjížděli pacienti z desítky kilometrů vzdálených měst. Dnes částečně funguje pouze jediná. Centra primární lékařské péče patří k několika málo místům, kde se i lidem z širokého okolí dostane zdravotní péče.

Na jejich zdech přitom sotva zaschla omítka a podlahy jsou potřísněné barvou. Připomínají hrubou stavbu narychlo uvedenou do provozu a jejich vybavení je minimální.

Přístroje, které jsou ve středisku Al-Džadída, nesou samolepky s logem českého ministerstva vnitra. Češi centrum pomohli vybavit prostřednictvím mezinárodní organizace CARE. Potřebné finance získali z projektu MEDEVAC. "Výstavbu z trosek původního centra zahájila irácká vláda, ale vybavení a všechny ostatní věci máme zásluhou CARE," říká ředitel.

Bagdád do Mosulu znovu zavedl proud z nedaleké elektrárny. Ten ovšem funguje jen omezeně, tři až šest hodin denně. Před budovou centra proto burácí generátor, který zajišťuje jeho chod po zbytek dne. Irácké úřady také zaměstnávají lékaře, kteří v centrech pracují od rána do poledních hodin, aby se pak mohli přesunout na své soukromé kliniky v ostatních městech. Platy jsou totiž nízké a personálu je nedostatek.

Úřady navíc nezaměstnají nikoho, kdo byl v době okupace členem Islámského státu. "Mají seznamy lékařů, kteří s IS spolupracovali. Vyšetřují je a někoho, kdo byl členem IS, by jako státního zaměstnance nepřijaly. Na podzim loňského roku například ze zhruba 30 tisíc zdravotníků dostávaly výplatu pouhé tři tisíce lidí, kteří byli takzvaně očištěni," vysvětluje Karwan Shahin Saifadin, irácký lékař a koordinátor projektů organizace CARE. Kromě nouze v případě odborníků oblast trápí i nedostatek specializovaných středisek.

Velkým problémem je pro Mosul například skutečnost, že zde chybí porodní sály. Gynekologické lehátko a přístroj na ultrazvukové vyšetření je nadstandardní vybavení. Pyšní se jím mladá lékařka Zane Jasmin Mohammedová. V malé ordinaci ukazuje za plentu v rohu místnosti, kde stojí opuštěné, novotou se lesknoucí lehátko. "Tyhle přístroje jsou úžasné a potřebné, ale stavíme to tady od nuly. Vždyť i židli jsme vytáhli z trosek původního centra," vypráví doktorka. "Zoufale potřebujeme nové zdravotní středisko. Ta hromada suti a kamení o několik ulic dál je budova, ve které jsme sídlili předtím." Na pomoc irácké vlády se však příliš nespoléhá. "V Bagdádu je chaos a vládne tam korupce," tvrdí. Upozorňuje také na další, jen zdánlivě banální nepříjemnost. V malé gynekologické ordinaci je vedro k zalknutí, přestože slunce dovnitř proniká jen skrze zatažené závěsy. Vzduch je těžký a horký, takže hned po vytouženém lehátku je potřeba obstarat klimatizaci. "Je to nutné, teploty stoupají a není neobvyklé, když se v létě dostanou až k 50 stupňům Celsia," říká gynekoložka.