Komentář Julie Hrstkové: Daňové přiznání pro lidi je věčný slib. Že by teď?

Daňové přiznání na "jeden klik" je politickým hitem posledních dvaceti let. V tom nezaostává ani nynější vláda, která má zjednodušení daní a vylepšení chaotického stavu elektronizace státní správy i v programovém prohlášení. Připravila materiál, chystá změnu zákonů, chce postupně vyměnit hlavní dodavatele systémů, zjednodušit zákony a to vše pokud možno v nejbližších několika málo letech.

Aplikace finančního úřadu k obsluze daní s názvem Moje daně by měla být minimálně stejně jednoduchá jako běžné internetové bankovnictví. Klient − daňový poplatník − by nemusel znovu a znovu vyplňovat všechny nezbytné kolonky, formulář by to díky sdílení databází různých úřadů udělal za něj. Komunikace s veřejnou správou by byla jednoduchá, daňový poplatník i berní úředník by měli získat jednoduché uživatelské prostředí, ve kterém se lehce zorientují a s nímž se dá dobře pracovat. Vize je to pro všechny, kteří kdy měli co do činění s vyplňováním daňového přiznání, naprosto fantastická. Daňový poplatník často tápe, co po něm formulář vlastně chce, a vyplní jej zhusta špatně. (I když třeba zaplatí daň ve správné výši.) Pro úředníka znamená hledání takových chyb zbytečnou a natolik úmornou práci, že leckdy závidí Popelce třídění luštěnin.

Čistě teoreticky je podobný plán lehce zvládnutelný. Kdo používá internetové bankovnictví komerčních bank, ví, jak moc se liší aktuální, uživatelsky příjemné verze od svých předchůdců. Problém je, že na rozdíl od státu se komerční firmy nemusí vypořádávat se 7700 různými informačními systémy. A také že si každá pobočka komerčních bank nedělá samostatné výběrové řízení na nové dodávky, které minimálně ve třetině případů skončí tím, že je špatně zadané.