Komentář Jana Štětky: Jaké poučení by si lidé z ANO měli vzít z požáru brazilského muzea

Plameny, které zničily Brazilské národní muzeum, nepohřbily jen miliony nashromážděných a nenahraditelných exponátů z Ameriky a celého světa. Daly také lekci lidské posedlosti hromadit cenné věci na jedno místo. Ať byl totiž stav budovy v Riu de Janeiru jakýkoli (v minulosti už vyhořela i zrekonstruovaná muzea), jisté je, že kdyby egyptské mumie, etruské vázy nebo indiánské památky mohly zůstat v regionech, kde byly nalezeny, byla by dnes ztráta mnohem menší.

Centralizace zkrátka nese nejen výhody, ale i značná rizika. Poláci o tom vědí své od smolenské katastrofy letadla, na jehož palubě zahynula celá mocenská elita země včetně prezidenta. A nám Čechům zase povodně před šestnácti lety vyplavily a zničily řadu archivů, v nichž byly soustředěny staleté sbírky dokumentů.

Ovšem úplně stejně nebezpečné může být přílišné nahromadění potenciálu do jediného bodu i v politice. Strany nebo hnutí se silným sólistou v čele se stávají extrémně závislými na jeho úspěších i karambolech. Zářící superman (samozřejmě i superžena) je schopen vytáhnout ve volbách do lukrativních funkcí tisíce přisátých pijavic a nýmandů. A naopak hasnoucí hvězda s sebou při volebním klání automaticky stáhne pod vodu podobně vysoký počet pracovitých a schopných spolustraníků, kteří s úpadkem svého lídra nemají nic společného.

Proč to všechno ale píšu: Přesně za měsíc − 5. a 6. října − se u nás budou konat komunální volby. Má se za to, že politika na úrovni obcí nemá s tou celostátní vůbec nic společného, a určitě je to do značné míry pravda.

V drtivé většině ze zhruba šesti tisíc obecních zastupitelstev v zemi dnes sedí a po říjnových komunálkách zase budou sedět hlavně nezávislí kandidáti, případně straníci kandidující za nějaké místní uskupení. Sousedi je znají, žádné postrčení z vyšších partajních sfér nepotřebují.

Něco jiného jsou ale okresní nebo krajská města, notabene Praha. Tam voliči své kandidáty "po sousedsku" tolik neznají, navíc na této úrovni samosprávy už jde o stranický vliv a velké peníze. A tak nastupují centrály politických stran, aby vypomohly. Není to nic nelegálního, do určité míry je to dokonce normální. Jak ale chápat onu určitou míru?