Nejdéle trvající latinskoamerické demokracii se někdy také říká Švýcarsko Střední Ameriky. Ostrůvek stability v moři neklidných a často autoritářských režimů nemá ani vlastní armádu. Po tisících sem teď utíkají lidé ze sousední Nikaraguy. A mírumilovní Kostaričané se bouří.

Chudé "příbuzné" doma nechtějí, jak ukázaly protesty v hlavním městě San José, kde stovky Nikaragujců kempují. Lidé utekli před tvrdou rukou prezidenta Daniela Ortegy, bývalého revolucionáře, který se tvrdým postihováním jakékoliv opozice snaží udržet u moci. Od dubna, kdy proti němu začali vycházet do ulic nejprve studenti, zemřelo během protestů a demonstrací už na 350 lidí.

Kolik Nikaragujců už překročilo hranici na jih do Kostariky, není možné přesně určit, protože mnozí ji přecházejí nelegálně bez dokladů. O azyl letos požádalo přes 24 000 Nikaragujců.

Kostarika je přitom na imigranty z Nikaraguy poměrně zvyklá. V zemi jich žije asi půl milionu. Většinou jde o lidi, kteří přišli za prací. Uprchlíci ale přicházeli i v době nikaragujské občanské války. Jedním takovým byl v 80. letech i muž, který je příčinou dnešní vlny běženců − gerilový vůdce Daniel Ortega.

Nikaragujci žijící v Kostarice se teď bojí rostoucího napětí mezi obyvateli. A to i přesto, že místní politici trvají na tom, že nesnášenlivost do Kostariky nepatří. "Nemůžeme nechat ani ten nejmenší prostor xenofobii," nechala se slyšet ministryně zahraničí Epsy Campbellová.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist