Polemika: Naučila nás poslední krize, jak se lépe připravit na ty příští? ANO

Před deseti lety se zdánlivě srozumitelná finanční krize prostřednictvím krize důvěry a očekávání přetvořila ve vážnou krizi ekonomickou. A ve hře nebylo jen to, kdo ztráty způsobené chamtivostí a nekompetencí investorů a agresivitou finančníků zaplatí, ale problémy mnohem větší. Obnovit důvěru stovek milionů lidí v dnešní svět je něco jiného než "zamáznout" miliardovou ztrátu banky či poskytnout jí kapitál. A zajistit finanční fungování států, zvyklých na denní miliardový penězovod nových úvěrů, v situaci nefungujících trhů a vystresovaných investorů představovalo další z problémů ohrožujících stabilitu zemí. To vše zcela konkrétně zasáhlo do života milionů lidí, kteří o strukturovaných produktech a pákových efektech neměli ani ponětí.

Ekonomická čísla napříč krizí zasaženými zeměmi ukazují, že toto vše patří do minulosti. Nepatří tam ale poznání, že v dnešním sofistikovaném a propojeném světě je podobná nákaza od "jedné krize k druhé, větší" více než pravděpodobná. Proto je pochopení toho, co se v roce 2008 stalo, tak důležité, a ještě podstatnější je zamyšlení se nad tím, jaké "nástroje" dnes máme k dispozici proto, abychom podobným krizím předcházeli či snížili jejich dopady.

Začněme od příčin. Chamtivost a agresivita (nejen) finančníků je něco, co ze světa jen tak nezmizí, a finanční sektor bude vždy místem, kde havárie vznikat mohou. Ale v roce 2008 v tom finančníci nebyli sami. Dlouhodobě uvolněná měnová politika zejména velkých zemí, zřejmě zaměňující nízkou poptávkovou inflaci s pozitivním nabídkovým šokem levných dovozů ze zemí, jako je Čína, vedla k dostupnosti levných úvěrů a vytváření bublin na trhu všech možných aktiv. A zároveň také k podcenění nebezpečí, které představovala aktiva s vyšším rizikem či složitostí. Toto se bohužel sešlo se závažnou chybou v oblasti regulace zejména bank. Nástup "nových technologií", zejména statistického posuzování rizika, které vycházelo z historických dat a vývoje trhů, vedl k situaci, kdy finanční instituce měly příliš nízký kapitál a rezervy na to, jak velkým rizikům čelily.