Poche sice ministrem zahraničí nebude, ale vliv si nadále zachová. A Hamáčkovi skončí velké trápení

Téměř pět měsíců opakoval donekonečna předseda ČSSD Jan Hamáček, že kandidátem strany na ministra zahraničí je europoslanec Miroslav Poche. Začal s tím v polovině května po jednání předsednictva sociální demokracie a následně to opakoval tolikrát, že jméno Poche znělo na veřejnosti častěji než jména některých skutečných členů vlády.

Hamáček to nikdžy nepřizná, ale od první chvíle musel tušit a velmi brzy také jistojistě vědět, že Poche ve skutečnosti nikdy ministrem zahraničí nebude. Alespoň ne v době, kdy z Hradu bude vládnout Miloš Zeman. Poněkud paradoxně znal šéf ČSSD názor Zemana už dva dny předtím, než 18. května zasedlo vedení ČSSD, které navzdory prezidentovi navrhlo Pocheho do Černínského paláce. Dne 16. května pobýval prezident na návštěvě Moravskoslezského kraje, kde děkoval voličům, protože v tomto kraji získal v prezidentských volbách v druhém kole nejvíce hlasů ze všech krajů. A právě tam za ním vyrazil Jan Hamáček, aby zjistil, jak prezident bude na jméno Poche reagovat. Co přesně si oba politici řekli, nelze zjistit, ale nepochybně už tehdy Zeman minimálně naznačil, že Poche je pro něj velký problém. Na dotaz novinářů, zda by pro něj byl přijatelný, odvětil Zeman v Ostravě stručně: "Ne."

V dalších dnech a týdnech už jen proti europoslanci vršil další slova. Používal hlavně nepravdivé tvrzení, že Poche navzdory zahraničněpolitické linii vlády podpořil uprchlické kvóty.

Zeman, mistr demolice ústavy. Je nutné opakovat, že prezident nemá do složení vlády co mluvit. Odmítnout jmenovat ministra by mohl snad jen kdyby se ukázalo, že dotyčný je negramotný nebo že se ve volných chvílích zabývá kanibalismem. Zeman ale nechtěl Pocheho z prosté pomstychtivosti − "provinil" se tím, že podpořil v prezidentské volbě Jiřího Drahoše. V této situaci měl zasáhnout premiér a podat na prezidenta kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Babiš to ale ve strachu ze Zemana neudělal, a stal se tak "spolupachatelem" tiché demolice ústavního pořádku Česka.

Hamáček měl ale v horkých květnových dnech jinou prioritu. Protože byl přesvědčený, že pro jeho stranu je nejlepší vstup do vlády s hnutím ANO, potřeboval vyhrát vnitrostranické referendum, které o vstupu rozhodovalo. Aby ho vyhrál, potřeboval mít na své straně právě Pocheho − nejvlivnějšího člena mocné pražské organizace ČSSD. A aby Poche za něj "kopal", musel ho Hamáček navrhnout jako ministra zahraničních věcí.

"Hamáčkovo vítězství". Předseda ČSSD moc a moc chtěl do vlády s Andrejem Babišem a udělal pro to víc než všechno. Povedlo se. Partaj je ve vládě, on sám na jednom až dvou ministerstvech, na první pohled pohoda, jazz. Ale voličské preference přinejlepším stagnují a Babiš rutinně používá ČSSD jako kombinaci fackovacího panáka a woodoo figurky. Když se mluví o výhře, která je základem budoucí porážky, používá se zpravidla úsloví "Pyrrhovo vítězství". V historii české politiky se možná stane příslovečným "vítězství Hamáčkovo".