Dokáže v Británii někdo říct, co vlastně chce?

Už tehdy, před více než dvěma lety, to působilo podivně a nyní to vypadá ještě hůř. Ale důvod, proč dosud není jasné, jak Spojené království odejde z Evropské unie a jakou podobu by potom měly mít vzájemné vztahy, je pořád stejný. V červnu 2016 většina britských voličů v referendu odpověděla záporně na otázku, zda jsou pro setrvání své země v Evropské unii, aniž by měli tušení, co přesně se pak má dít. A tak premiérka Theresa Mayová trvá na tom, že splní vůli lidu, a opakuje tautologii, že brexit znamená brexit, aniž by bylo jasné, co přesně si pod tím představit.

Toryové, kde se mezi sebou sváří stoupenci tvrdého brexitu, tedy úplného odloučení od Evropské unie, a zastánci těsnějšího propojení, ba dokonce udržení členství, si to vyříkají na své pravidelné výroční konferenci až příští týden. Do té doby se budou šířit pověsti o chystaném vnitrostranickém puči proti premiérce nebo naopak o jejích úvahách, že by se pokusila vypsáním předčasných voleb získat pevnou půdou pod nohama. Ta se vytratila minulý týden v Salcburku, když ji její stále ještě unijní kolegové ubezpečili, že brexitový plán britské vlády dojednaný na venkovském sídle premiérů v Chequers si zaslouží důkladnější domácí přípravu. Přímočařejší podobu téhož vzkazu obsahuje bonmot, že v Londýně si zřejmě myslí, že je to Evropská unie, kdo odchází ze Spojeného království. A ne naopak.