Když před půlstoletím vrcholil závod o to, kdo jako první překoná zvukovou bariéru, a udělá tak revoluční krok v historii letectví, byl další vývoj zdánlivě jasně nalajnován. Britsko-francouzský Concorde a sovětský Tupolev Tu-144 byly jen průkopníky. Po první generaci měly rychle následovat další stroje, které by k úžasné rychlosti přes 2000 km/h ještě pár set kilometrů v hodině přidaly a hlavně: měly by i kapacitu hodnou hlavních tratí. Konstruktéři americké protizbraně proti concordům, Boeingu 2707, tak počítali s kapacitou 277 cestujících. Tím by Boeing první nadzvukové stroje vyšachoval podobně, jako se mu to podařilo s typem 707, jímž deklasoval první tryskáče rovněž britské a sovětské provenience.
Postavit letadlo překonávající vzdálenost osmi tisíc kilometrů rychlostí 2,7krát větší, než jakou se šíří zvuk, a nést při tom skoro trojnásobek pasažérů co concordy, se v optimistických šedesátých letech nezdálo nemožné. Technika na to byla, i když by se konstrukce neobešla beze změn v civilním letectví dosud nevídaných, jako je měnitelná geometrie křídel. Jenže státní podpora vyschla a po nástupu ropné krize bylo jasné, že ani s ní by se supersonik neprosadil. Nad rychlostí získala vrch ekonomičnost v kombinaci s doletem a kapacitou dostatečnou pro svět, v němž už létaly masy.
Co se dočtete dál
- Má i dnes cenu snažit se sestrojit nadzvuková dopravní letadla?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
