Princ a jeho stín. Saúdský korunní princ vede zemi k modernizaci, ale ne demokracii. Vraždu novináře nejspíše využije k upevnění moci

Princové obvykle vystupují jen v pohádkách. Saúdský korunní princ se však bez problémů zabydlel v té nejvšednější realitě světové politiky. Jak se mu to povedlo? Když bylo Mohamedu bin Salmánovi něco přes dvacet let, pokusil se o vlastní obchod. A aby přesvědčil soudce, který mu nechtěl podepsat spornou smlouvu, položil prý na stůl nábojnici. Tato historka po léta obíhala mezi diplomaty v Rijádu, za její pravdivost nikdo neručí, ale věřit jí jsou ochotni i informovaní lidé. Vysvětluje ostatně mnohé z toho, co se dnes děje.

Vystrašený soudce si prý stěžoval u tehdejšího krále Abdulláha a ten divokého synovce vykázal načas od dvora. Dnes je Mohamedovi 33 let a je považován za nejmocnějšího muže v zemi, a tedy i na Arabském poloostrově. V posledních letech se o něm psalo jako o nadějném reformátorovi země mentálně uvízlé v minulosti. Po aféře s vraždou novináře Džamála Chášukdžího, zabitého začátkem října na saúdskoarabské ambasádě v Turecku, se ale tón změnil.

O princi Mohamedovi se soudí, že je inteligentní, ale také pyšný, netrpělivý, a někteří dodávají, že i krutý. A ještě jiní lidé dodávají, že má podivuhodný talent pro špatná rozhodnutí.

Od svých četných bratranců − a vlastně i mnoha jiných saúdských vrstevníků − se liší i tím, že má minimální mezinárodní zkušenost. Na západní univerzity v poslední generaci vyrazily se státní podporou desítky tisíc mladých Saúdů (i Saúdek!) a řada princů také dokázala vybudovat úspěšné podnikatelské kariéry. Mohamed vystudoval doma a většina jeho činností se nějak týkala politiky a správy, většinou v blízkosti jeho otce, současného krále Salmána.

Podle oficiální verze patřil už od základní školy až po studium práv k vynikajícím žákům. Přesto ho málokdo považoval za uchazeče o zásadní úlohu v dějinách pouštního arabského království. Souvisí to však i s tím, jak země do nedávné doby fungovala.

Jedna z jejích potíží spočívá v tom, že nelze říci, kde končí vládnoucí rodina a kde začíná stát. Soukromé záležitosti Saúdů jsou s těmi vládními propleteny už od vzniku Saúdské Arábie v roce 1932 jako osobního panství patriarchy rodu Abdula Azíze. Když v roce 1953 zemřel, zanechal po sobě více než čtyři desítky synů zplozených se dvěma desítkami manželek. Moc se pak dědila výhradně v rámci druhé generace, mezi bratry. V posledních desetiletích se k moci dostávají sedmdesátníci a osmdesátníci, současnému králi Salmánovi je třiaosmdesát. Není tedy divu, že se mluví o příliš velkém vlivu jeho syna Mohameda, zatím "jen" korunního prince.

Země se ocitla na křižovatce i z jiných důvodů. Ekonomika je vážně postižena "ropnou chorobou", společnost je navíc silně zasažena vlivem ultrakonzervativního wahhábitského hnutí, s nímž Saúdi uzavřeli mocenskou alianci. Čekalo se proto na zachránce lodi mířící k útesu. A přišel Mohamed.