Komentář Petra Honzejka: Ani plný Staromák s voliči Babiše nehne

Na výročí 17. listopadu 1989 jsme viděli v ulicích desetitisícové davy žádající demisi Andreje Babiše. Na jeho podporu se sešly jen desítky lidí. Premiér sám se ani neodvážil přijít na Národní třídu ve dne a kytici položil pokoutně po půlnoci s odůvodněním, že musí za synem do Švýcarska. Zvenku to vypadá, že Babiš je v hluboké defenzivě. Jenže opravdu jen zvenku. Demonstrace se omezily na Prahu, Brno a pár dalších měst. Pravděpodobnost, že se nespokojenost s Babišem stane masovou, není velká.

Důvod, proč se odpůrcům Babiše nedaří přesvědčit jeho voliče, není v tom, že by neměli dobré argumenty. Ale v tom, že se s nimi naprosto míjejí. Na jedné straně je tu morálně-politický apel a na druhé pragmatický materialismus. Naprosto odlišné jazyky, zatím bez styčného bodu.

Z transparentů je jasné, co protibabišovským demonstrantům vadí: že byl v StB, že je trestně stíhaný, že v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo provádí zvláštní akce se svým synem. Obecněji pak jeho střet zájmů a autoritářské tendence, které by mohly rozrušit princip dělby moci a ohrozit fungování demokracie. Jenže na Babišovy voliče taková "abstraktní" argumentace absolutně nefunguje. Ti vidí premiéra tak, jak sám sebe představuje: jako schopného manažera státu. Veškeré morální apely tak míří mimo. U manažera fabriky také málokoho zajímá, jestli za komunismu donášel, jestli si občas přihraje nějaký milion, natož jak se chová k vlastním dětem. Jediné, co se počítá, je, jestli fabrika jede a chodí výplaty.