Je nám líto, že se musíme kvůli majetkům soudit. Český stát nám nedává jinou možnost, říká kníže Lichtenštejn

Od našeho zpravodaje z Lichtenštejnska - Dědičný princ Alois z Lichtenštejna vážil při rozhovoru s HN na hradě ve Vaduzu každé slovo, ale jeho sdělení bylo jednoznačné: Děláme to neradi, ale musíme Česko kvůli vrácení majetku žalovat. "Chceme najít jiné než soudní řešení, ale k tomu potřebujeme, aby s námi česká strana začala jednat," zopakoval během rozhovoru různou formou několikrát, téměř jako by se omlouval.

HN: Jak se vám líbí stav majetku vašeho rodu v Česku? Navštívil jste ho někdy?

Já osobně jsem na Moravě delší dobu nebyl, ale letos jsem při příležitosti založení Česko-lichtenštejnské společnosti navštívil Prahu. Krásné zámky Valtice a Lednice bych samozřejmě zase rád viděl. Už je to pár let, co jsem tam byl naposledy, ale ostatní členové naší rodiny tam byli nedávno. Pro nás je to něco, k čemu máme hluboký vztah, protože to bylo po staletí středem naší rodinné historie.

HN: Tento týden posíláte českým úřadům předžalobní výzvu, aby vám byl váš majetek vydán. Co očekáváte, že se stane?

Doufáme v pozitivní reakci, ovšem s ohledem na minulé zkušenosti nejsem příliš optimistický. Několikrát jsme se pokoušeli zahájit jednání vedoucí k nalezení mimosoudního řešení, které by bylo v zájmu obou stran, ale dosud jsme nedostali definitivní pozitivní odpověď. Vzhledem k tomuto faktu a rovněž kvůli lhůtě dané Občanským zákoníkem České republiky, omezující možnost vznést nároky na majetek pouze do 31. prosince 2018, se obávám, že budeme k žalobě donuceni. Pokud se tak k naší lítosti stane, vždy a stále budeme připraveni k mimosoudnímu jednání. Říkáme už léta, že politická jednání považujeme za nejlepší řešení.

HN: Proč se po dosavadní zkušenosti se zdejším právním systémem pouštíte do nového sporu s českým státem?

Je to poprvé, co v Česku podáváme žalobu. Jak jsem řekl, český stát nám nedává jinou možnost. Pokud bychom našli jiný způsob než soudní řízení, vždycky dáme přednost této alternativě, protože ta vám umožňuje dohodnout řešení na míru v zájmu obou stran.

HN: V roce 2009, kdy se obnovily diplomatické vztahy mezi Českem a Lichtenštejnskem, váš otec, kníže Hans Adam II., řekl, že rodina se nebude soudně domáhat navrácení majetku v Česku. Co se změnilo?

Můj otec věřil, že je třeba hledat politické řešení, protože tento problém není primárně právní, ale politický. Základem konfiskace našeho majetku z let 1945−1951 bylo mylné tvrzení, že tehdejší hlava rodu Lichtenštejnů a nezávislého státu Lichtenštejnské knížectví František Josef II. je Němcem. Kníže sám se ale nikdy za Němce nevydával ani neprohlásil. Naopak, byl hlavou státu, který byl během války neutrální a kterému rovněž hrozila nacistická anexe.

Ostatně fakt, že můj otec nikdy Česko žalovat nechtěl, ukazuje, že jsme se vždycky snažili o pozitivní přístup. Při obnovení diplomatických vztahů ustavily Česko a Lichtenštejnsko komisi historiků, která odvedla velmi dobrou práci. Nastartovala se politická a ekonomická spolupráce, ale i spolupráce ve školství a v kultuře. A v tomto čase rozvoje pozitivní agendy bilaterálních vztahů nás český stát bez jakéhokoli předchozího varování překvapil žalobou. Kvůli lesním pozemkům u Říčan, které Nadace knížete z Lichtenštejna zdědila jako univerzální dědic mého dědečka, knížete Františka Josefa II., přičemž toto dědictví předtím řádně posvětil příslušný obvodní soud. (Nadace spravuje veškerý majetek knížecí rodiny − pozn. red.) Mysleli jsme si, že když jsme si vybudovali dobré vztahy, každé krizové téma nejprve zvednete jako téma k jednání, a ne že hned žalujete u soudu.

HN: Jaké politické řešení by tedy pro vás bylo přijatelné?

Nijak nepomůže klást si veřejně podmínky, dříve než začne nějaké jednání. V každém případě musí být řešení přijatelné pro obě strany. Naše nadace už jako vstřícný krok nabídla české vládě využití svých zdrojů, čímž by významně přispěla dlouhodobým projektům, které jsou v našem společném zájmu v oblastech vzdělávání, kultury a vědy. Samozřejmě bychom spoléhali na českou stranu, aby přesně definovala, co potřebuje a také jak nejlépe dosáhnout buď navrácení našeho majetku, nebo odškodnění.