Pátrání je na vědě to nejúžasnější, říká oceňovaný šéf olomouckého nanocentra Zbořil

V prosincovém mrazivém dopoledni působí olomoucké nanocentrum poněkud ospale. Nenápadná budova zde na poli vyrostla teprve před šesti lety. Skrývá přitom netušený mikrosvět, který může změnit medicínu, ovlivnit životní prostředí, vývoj počítačů i dosavadní fyzikální principy.

V Regionálním centru pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) pracuje více než stovka vědců z 20 zemí. Hned čtyři z nich se v letošním roce ocitli na prestižním seznamu Highly Cited Researchers, tedy nejcitovanějších vědců světa. Mezi nimi i šéf centra, fyzikální chemik Radek Zbořil.

Stěna v jeho ředitelně je poseta zarámovanými titulními stranami nejlepších vědeckých časopisů, v nichž s kolegy publikovali výsledky. "Grafiky většinou vytvářejí lidé, kteří ty články píšou, jsou multifunkční − podobně jako materiály, které vyvíjíme," chválí Zbořil svůj tým.

HN: Je to závazek?

Nesmí se to přeceňovat. Citovanost je důležitá, ale musí být spojena se zásadními objevy a kvalitními časopisy. Na druhé straně všude ve světě je citovanost prací jedním ze základních kritérií úspěchu v základním výzkumu. Jsem ale rád, že se nám daří i v tom aplikovaném − prodáváme naše nejlepší technologie a přístroje do mnoha zemí, patentujeme, podepisujeme licenční smlouvy. Provázání základního aplikovaného výzkumu je něco, na co jsem v RCPTM skutečně pyšný.

HN: Čím vás věda tak přitahuje?

Zatím mě nepřestala překvapovat. Když jsem ve třiadvaceti letech začínal s obrovským nadšením dělat průmyslový výzkum pro přerovské chemické závody, vyráběly se tam červené železité pigmenty. Jejich barevná kvalita byla horší než těch vyráběných v USA nebo Německu. Nikdo nevěděl proč a já byl nadšen myšlenkou, že to vyřeším. Pracoval jsem s podomácky vyrobenou pecí. Úspěch se dostavil a my obdrželi první neveřejné peníze a investovali je do nákupu nízkoteplotního spektrometru. Málokdo ví, že tímto dobrodružstvím začal nanovýzkum v Olomouci. A já začal věřit, že přijdou skutečné objevy.

HN: Jak udržujete onu citovanost, když zároveň řídíte centrum?

Víte, já si čas na vědeckou práci najdu téměř každý den. Může to být hodina u kávy s některým z kolegů nebo celý den strávený psaním grantu či publikace. Každý měsíc navíc trávím 18 hodin na poradách, kde diskutujeme s vedoucími skupin posun v jejich výzkumu. Je to úžasně inspirativní. Nepoznamenávám si. Mám časosběrnou paměť. To je možná nejsilnější stránka mého "vědeckého já" − dokážu bezpečně identifikovat okamžik, kdy se stalo něco mimořádného. Když mi kolega z Číny s ledovým klidem popisuje změřené vlastnosti studovaných materiálů, okamžitě vycítím, že to odporuje všem dosud publikovaným zákonitostem a principům. A už tu myšlenku nepustím. A začíná ta nejkrásnější část vědecké práce − pátrání po tom, proč je všechno jinak, než by mělo být. To je obecně cesta k objevům a jako vedlejší produkt přichází citační nebo aplikační úspěch. Pátrání je na vědě to nejúžasnější.