Byl tu někdo před námi? Možné to je, dokonce i sluneční soustava může být plná života, jen jej lidé nevidí

Kde všichni jsou? Je tomu už téměř 70 let od chvíle, kdy italský fyzik Enrico Fermi při obědě s kolegy náhle vykřikl tuto otázku. Když vzal v úvahu, že v jedné galaxii jsou stovky miliard hvězd, kolem nichž obíhají miliardy planet v obyvatelné zóně, a celý vesmír má nejméně 150 miliard galaxií, došel k závěru, že není možné, že jsou lidé ve vesmíru sami. Od toho okamžiku uběhly desítky let − otázka stále visí ve vzduchu a nikdo nezná správnou odpověď. Nyní se však přidala další otázka, možná ještě neodbytnější.

Před dvěma lety britský vědec Gavin Schmidt čekal na svého kolegu Adama Franka. Chtěli spolu mimo jiné diskutovat o tom, z čeho by se dalo poznat, jestli se na některé z exoplanet nachází vyspělá civilizace. Ještě než Frank stihl k tématu planet obíhajících kolem jiných hvězd, než je naše Slunce, nabídnout své argumenty, vyskočila ve Schmidtově mysli otázka: Jak vůbec víme, že na Zemi neexistovala vyspělá civilizace před lidmi? Oba se zarazili a začali přemýšlet.

Podobně jako Fermimu i jim začala běžet v hlavě čísla. Země je stará 4,5 miliardy let, první primitivní zárodky buněčného života se objevily možná už před 3,8 miliardy let. Lidský druh kráčí po Zemi pouhých 200 tisíc let, z toho jen posledních 300 let prožívá v industriálním období, kdy značně ovlivňuje celou planetu. Složití živočichové se přitom objevili minimálně před půlmiliardou let − a co je to proti 300 letům… Tak vznikla první studie, jež se vážně zabývá tím, jak a zda lidstvo vůbec může zjistit, jestli Zemi neobývaly už v minulosti inteligentní bytosti.

Vymezit znaky, podle nichž by to šlo poznat, není v principu složité. Stačí se zamyslet nad tím, jak se lidé zapisují do proměny planety. Města a vesnice v současnosti pokrývají asi jedno procento zemské plochy. Během několika desítek tisíc let by ale zcela zmizely a za milion let by se příroda postarala i o iPhony a další lidské výrobky. Archeologové příštích civilizací by takové relikty vůbec nenašli. Sázka na fosilie taky nevychází. Lidský druh je na planetě 200 tisíc let, archeo­logové přitom z nejstarší epochy objevují jen střípky. Několik milionů let po vyhynutí lidí by museli jejich následovníci mít štěstí, aby vůbec něco našli a dokázali určit, že šlo o inteligentní bytost. A za stovky milionů let by byli bez šance.

Schmidt s Frankem se proto zaměřili na to, jak se lidská éra zapisuje do sedimentů. V nich by měly poměrně dlouho udržet svou chemickou stopu plasty nebo odpad z jaderných elektráren v podobě radioaktivního materiálu. Ze sedimentů by se mohlo dát vyčíst i to, že v éře člověka docházelo k masivnímu vymírání druhů. Další stopou mohou být měnící se poměry například izotopů uhlíku. V důsledku lidské činnosti dochází k prudkým změnám, lidmi produkovaný uhlík ve velkém množství uměle ovlivní poměr izotopů uhlíku v přírodě, což lze následně vystopovat právě v sedimentech. V neposlední řadě je vodítkem i celková rychlá změna klimatu, za níž nese člověk odpovědnost.

Technologie

Kvantová biologie mění svět. Nabízí odpovědi na otázky, za které by firmy daly miliardy a vědci poslední penci

18. 1. 2019 ▪ 10 min. čtení

Jenže: jak rozlišit přírodní jevy či důsledky katastrof od stop dávné civilizace? Podle sedimentů nastalo na Zemi před 56 miliony let období, kdy se výrazně zvýšila teplota a prakticky neexistovaly oblasti ledu, jakými jsou dnes Antarktida nebo Arktida. Dokonce se výrazně proměnil i podíl izotopů uhlíku a kyslíku − přesně tak, jak lze očekávat při činnosti lidské civilizace. A podobných období lze vystopovat více.