Georgia Brooksová: Když se děti stávají matkami...

Dívky z egyptských slumů mají podobné sny jako jejich vrstevnice v Česku. Chtějí být herečkami, učitelkami nebo doktorkami. Jenže realita je taková, že velkou část z nich rodiče ve 13 nebo 14 letech provdají. Školu tak dívky ani nedokončí a na své sny o lepším životě mohou zapomenout. Ačkoliv jsou samy ještě dětmi, stávají se matkami, které musí vychovávat své potomky uprostřed špíny a bídy. Britská aktivistka Georgia Brooksová proto založila neziskovou organizaci Fempower Initiative, která se snaží dát těmto dívkám šanci na změnu. "Má matka pochází z egyptského hlavního města Káhiry, kde stále žije většina mé rodiny. Viděla jsem tak na vlastní oči, čím si mladé ženy z chudých částí tohoto regionu musí procházet. A rozhodla jsem se s tím bojovat, přičemž mou nejsilnější zbraní je vzdělávání," říká Brooksová.

Svou kariéru jste začala v oblasti marketingu a práva. Jak jste se dostala k humanitární pomoci?

Dlouhou dobu jsem pracovala v ratingové agentuře Chambers & Partners, která sestavuje prestižní žebříček právnických firem. Musela jsem ale pracovat dvakrát více než moji kolegové, abych v tomhle mužském světě uspěla. Často jsem dělala rozhovory se staršími právníky a měla jsem vždy pocit, že mě neberou vážně. Ještě těžší bylo získat si respekt, když jsem se ve 25 letech stala hlavní editorkou pro Evropu a vedla tým 30 výzkumníků. Spousta lidí se na mě pořád dívala jako na nezkušenou malou holku. V roce 2015 jsem se z Londýna přestěhovala do Bruselu s touhou změnit svět prostřednictvím mezinárodní politiky. Jenže mi to poněkud zkomplikoval brexit. Místo do evropských institucí jsem tak zamířila do neziskového sektoru. Připravovala jsem pro různé organizace analýzy stavu lidských práv v jednotlivých zemích a regionech. Časem mě ale začalo unavovat jen neustále číst a psát o utrpení a měla jsem potřebu s tím reálně něco dělat. Proto jsem založila Fempower Initiative.

Věnujete se pomoci dívkám v egyptských slumech. S jakými problémy se potýkají?

Egypt má přes 95 milionů obyvatel, z toho více než 10 milionů pobývá ve slumech. To je skoro jako celá populace Belgie. A když vidíte podmínky, v jakých tam žijí, nechce se vám věřit vlastním očím. Bydlí v rozestavěných chatrčích, kterým chybí stěny nebo dveře. Na ulicích jsou všude odpadky a stojatá voda. Vzduch se nedá dýchat, chybí tekoucí voda a elektřina často nefunguje. Většina obyvatel slumů nemá k dispozici žádné lékařské zařízení ani prostředky na to, aby se dopravili k doktorovi. Mladé dívky se navíc potýkají s problémy, jako je ženská obřízka nebo dětská manželství. Obřízka je sice běžnější v subsaharské Africe, ale objevuje se i na severu kontinentu. To je téma, kterému se věnuje řada jiných neziskových organizací, já se proto zaměřuji spíš na boj s dětskými manželstvími. Je smutné, když vidíte holčičky ve věku 13 či 14 let, které jsou donuceny ke svatbě. Jejich jediná naděje v životě je vdát se, mít děti a s božím požehnáním se v tom stejném slumu dožít 50 až 60 let. To je neuvěřitelná škoda, protože by toho mohly dělat mnohem víc.

Jak je to tedy možné zvrátit?

Klíčem je vzdělávání, které pokládám za nejúčinnější nástroj pro zlepšení postavení žen. Ačkoliv řada dětí ze slumů navštěvuje základní školu, podle zprávy UNICEF až 43 procent z nich ve věku 12 až 17 let školní docházku ukončí. U dívek je důvodem často vstup do manželství, ale také sexuální obtěžování, se kterým se potýkají při cestě do školy a zpět. Rodiče tak logicky nechtějí vystavit své dcery dalšímu riziku. Pro tyto slečny pořádáme vzdělávací kurzy, které se konají přímo ve slumech. Spolupracujeme s místní organizací Girls' Dreams Program, která dívky učí základní znalosti, jako je čtení, psaní či matematika. Do kurzů vstupuje i řada negramotných děvčat. Pro ta je nesmírně důležité už jen to, že se po jejich absolvování dokážou podepsat a získají tím najednou identitu. Během hodin ale probírají i témata, jako je třeba hygiena. Proč je potřeba mýt se a proč je to obzvlášť důležité během menstruace. To jsou věci, o kterých nikdy neslyšely. Učí se také vyjádřit své pocity, touhy, obavy a strachy. Nám to přijde samozřejmé, ale pro ně to vůbec přirozené není.

Můžete uvést příklad nějaké dívky, které to změnilo život?

Mluvila jsem například se slečnou, která díky tomu ve svých 14 letech sebrala odvahu a řekla, že se nechce vdávat. A její otec jí vyhověl. Dnes je jí 18 a stále pokračuje ve vzdělávání. Další dívka mi vyprávěla, že jí to dalo sílu postavit se domácímu násilí. Její otec ji mlátil a ona se mu dokázala vzepřít. Řada žaček dřív nezvládla ani říct, že jim není dobře. Teď vědí, že mají plné právo se svěřit se svou bolestí a žádat návštěvu doktora. Díky tomuto programu získávají sebevědomí a uvědomují si, že mají svou cenu. Celkem už těmito kurzy prošlo 16 tisíc mladých žen. Naším cílem je, aby co nejvíc z nich pokračovalo v dalším vzdělávání. Organizace Girls' Dreams Program ale nedělá jen kurzy, poskytuje i pracovní tréninky, provozuje azylové domy a zabývá se domácím násilím a sociální prací.