Schopnost uvalit a vybrat daň můžeme považovat za součást definice suverénního státu. Navíc platí, že moderní parlamenty historicky vznikly právě proto, aby panovníkovi schvalovaly daně, a omezovaly tak výkonnou moc schopnou utratit jakoukoli (ne)představitelnou sumu. Už z toho je jasné, že k předání jakékoli části této pravomoci do Bruselu musí být extrémně vážný důvod. A ani když takový najdeme, stejně změna neprojde. K tomu by totiž byl potřeba jednomyslný souhlas všech států a ten je i v rámci sedmadvacítky prakticky nevyjednatelný.
Vždyť kolik států Evropské unie na svébytné daňové politice vydělává. Třeba Irsko, které si na "vstřícnosti" vůči globálním firmám postavilo hospodářskou politiku a vyplácí se mu to. Korporace si tam dělají pobočky už desetiletí a daní tam své evropské příjmy. Příkladem může být Microsoft, Apple, Google či Facebook. Firmy s mnohamiliardovými tržbami, které ale své zisky získané na starém kontinentu ve výsledku daní efektivní sazbou v řádu nízkých jednotek procenta, či dokonce jen promile.
Když některé triky a dohody neprojdou, Dublin opět není škodný, a i když se vší silou brání, inkasuje miliardy. V případě zrušeného zvýhodnění, které si v Irsku vyjednal Apple, to i s úroky dělalo přes 14 miliard eur. Pěkná injekce i pro bohaté Irsko.
Co se dočtete dál
- V textu se dále dočtete:
- Kdo na suverénní daňové politice vydělává?
- Co je její obětí?
- Na čem trvá premiér Babiš a kam by případná "harmonizace" daně tlačila?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
