Když se staré město Most začalo pod rukama střelmistrů měnit v sutiny, byla už mohutná stěna hnědouhelného velkolomu jen pár desítek metrů daleko. Většina opuštěných budov tehdy, v roce 1965, ještě tiše stála jako odsouzení před popravou, rypadla na dně dolu však už byla připravená vyrazit. Ze skličujícího obrazu na dobových snímcích je člověku úzko, stejný pocit vzbuzují filmy, které bourání historického jádra Mostu plného gotických či barokních památek zachycují.
Sledujeme pomalu mizící justiční palác, pivovar s novogotickou věží, barokní klášter, čtyři kostely, včetně románského barokně přestavěného. A také spořitelnu, radnici, kavárny, kina, školy, všechny staré ulice. Ve zvířeném prachu se během pár vteřin rozplynou staletí práce. Z památek zbyla jediná, kostel Nanebevzetí Panny Marie, který komunisté nechali v roce 1975 přesunout zhruba o 900 metrů. Přitom změnili jeho orientaci z východu na jih, což zkomplikovalo jeho znovuvysvěcení v 90. letech.
O pohromě začala tehdejší vláda jednat v roce 1963, v březnu následujícího roku padlo rozhodnutí a hned další rok začaly úřadovat odklízecí čety. Místní přišli o domovy kvůli jedné miliardě korun zisku z vydobytého uhlí (po odečtení nákladů na bourání starého a stavbu nového města). Někteří z nich už podruhé. Stejně jako do mnoha dalších měst v Sudetech i do Mostu přišli po válce noví obyvatelé. Vystřídali vyhnané Němce, kteří tvořili před válkou přes šedesát procent zdejších obyvatel.
Co se dočtete dál
- V placené části se dozvíte - jaký je život v Mostě pohledem statistik.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
